Dlhý dych stromov

Veľmi zaujímavá kniha, moja prvá od tohto autora, ale nie posledná. Mení náš pohľad na stormy ako na hlúpe bezmocné stĺpy, odhaľuje, že sú oveľa zložitejšie, prispôsobivejšie a vplyvnejšie, než sa na prvý pohľad zdá. A to bez ezoteriky o nejakej múdrosti matky prírody – naopak, cez vedu zvanú epigenetika. V hrozbe globálneho otepľovania odhaľuje svetielko nádeje. Je určite potešiteľné, že najlepšie, čo môžeme urobiť, je zasahovať do lesov čo najmenej, namiesto otrockej lesníckej práce, ktorá vyprodukuje slabé, chorľavé stromové plantáže. Kniha je zrozumiteľná a čítavá. Jediné, čo by som vytkla, je trochu prílišná zaujatosť, ktorá z niektorých pasáží trčí. Zdá sa, že autor napríklad schválne podceňuje životnosť drevených výrobkov a nevysvetľuje dostatočne, prípadne vôbec, niektoré protiargumenty svojich teórií. Chcem autorovi veriť, veď výrub stromov neznášam, no aj tak by som vedela argumentovať proti nemu.

Peter Wohlleben již poněkolikáté bije na poplach prostřednicím své knihy a tentokráte s příznačným názvem Dřive než stromům dojde dech. V ní upozorňuje na stále se stupňující krizi lesnictví, ze které jde doslova mráz po zádech. Deprese a pocit beznaděje se dostavuje po většinu času čtení alespoň tomu, komu není osud lesů lhostejný. Bohužel těch lidí kterým lhostejný je, je dostatek. O to hůře se to snáší když mezi nimi je lesnická správa a organizace které by měly činit pravý opak, nebo se tak alespoň tváří. Mnohdy financované přímo státem. Pokud by jste chtěli podpořit nějaké sázení stromků apod. zjistěte si co je to za organizaci a s kým spolupracuje, protože velká většina těchto bohulibých organizací pod rouškou revitalizace lesa stromek vysadí, ale až bude co k čemu, tak půjde okamžitě na pilu. Na žádné udržitelnosti skoro nikomu nezáleží. Člověk ztrácí iluze že by se mělo něco dát dopořádku, jelikož dokud tu budou peníze, budou tu lidé kteří budou lesy těžit až do doby, kdy se “nenadechnou”. Recept na zlepšení situace je přitom prostý:Nechte tu přírodu na pokoji a ona se o sebe hravě postará. To poslední o co stojí, je “pomoc” člověka. Obrovské doporučení na tuto knihu. Opět by si ji měl přečíst každý, protože dokáže otevřít lidem oči před věcmi, které zkrátka už nemůžeme přehlížet.

Každá kniha Petera Wohllebena mě baví a chytne za srdce a taky trochu dojímá. Se pak vždycky přistihnu, že se mi chce objímat každou soušku :-)

Úžasná kniha,srozumitelně napsaná.