Divotvorci

Nevím proč jsem si říkal na začátku, zda mám zapotřebí rozečítat další příběh z fantazijního světa. A během čtení jsem si říkal, že tohle už tu všechno bylo. Jenže ono je to zase jinak - komu věřít a co a v co věřit, kdo jsou přátelé a kdo nepřátelé. O co jde těm druhým a jsou dobří nebo zlí? A co je vlastně Dobro a co Zlo? Prostě hromada otázek vymyšleného světa, který nám nějak jinak vklouzává do reálného světa. Ach, jak to bylo prostě, když za zlo mohl doktor Ox svým plynem (Jules Verne).

Dobro a zlo. Tyhle dvě síly vždycky stály proti sobě a současně jedna bez druhé nemůže existovat. Dokážeme však určit, kde jedna začíná a druhá končí? Nebo je nám to často skryto? Hranice mezi dobrem a zlem je vrtkavá a rovnováha víc než důležitá. A právě rovnováhu mají střežit Divotvorci. Uskupení rozličných postav, kteří mají sídlo na hradě jménem Kovadlina. Jsou ale pohnutky všech naprosto čisté? První, co mne zaujalo, ještě před čtením samotného příběhu, byla nádherná mapa. Miluji mapy, a ve fantasy je přímo čekám. A ještě víc miluji, když v mapách najdu všechny místa, kde se příběh odehrává. Což tady bylo. V knize jsou i nádherné ilustrace, které dokonale dokreslí děj. Pak jsem začala číst a hned u prologu jsem věděla, že je to přesně kniha pro mne. Už první věta mne zaujala a já chtěla ihned číst dál. Autor nám ukazuje dokonale promyšlený svět a jeho magii. Líbí se mi, že prolíná klasické české pohádkové bytosti (např. hejkala) s bytostmi ze světové fantastiky (trpaslíky, elfy, orky). Přiznávám, malinko ulítávám na orcích. Není tedy tajemstvím, že jsem si nejvíce oblíbila právě orka Drunga. Postavy nejsou černobílé. Každá má své chyby, nejsou zkrátka dokonalé. To mám ráda. Co mne dostalo ale ještě mnohem víc jsou nádherné popisy. Autor dokáže krajinu popsat naprosto nádherným až básnickým způsobem. Měla jsem pocit, jako bych na těch místech skutečně byla. A tyhle krásné popisy mistrně střídá s akcí, která bude pro většinu z Vás zajímavá ještě více. Příběh samotný se skládá z jednotlivých, řekla bych, povídek. Navíc se ještě mezi sebou střídají tak, že vždy končí v tom nejlepším. Vy se tak celou dobu těšíte, až se k nim autor vrátí. Doufala jsem, že se nakonec vše propojí v jednolitý příběh. Zatím se propojilo jen pár věcí. Tuším ale, že v dalším díle už příběh propojený bude. Vše tomu nasvědčuje. Moc se mi líbí, jak autor příběh koncipoval. Je to vlastně jedna hlavní linka s mnoha podpříběhy. Všechny ale mají velký význam. Co vytknout? Jen to, že chci vědět víc. Některé linky bych více rozvinula již v tomto prvním díle. Jinak jsem naprosto spokojená. Kniha pro mne byla moc milým překvapením, vůbec jsem nečekala, že za tak jednoduchou obálkou najdu tak originální a téměř dokonalý příběh. ,,Přistupuji k tomu tak, že ačkoli se nám může něco jevit nejdříve jako zlé, v budoucnu to třeba oceníme."