Divoké temné pobrežie

Nečekaně velmi dobrá kniha , člověk jako kdyby na tom ostrově byl … a pořád se odkrývají nové a nové tajemství , ja si moc přála lepší konec, pak by to bylo takové vic dokončené…

Pomalé předapo (opak postapo), které je je dobré, ale ne výborné. Na pozadí blížící se globálně-oteplovací katastrofy, způsobující zvedání hladiny moří, bojuje osamělá a neúplná rodina na opuštěném ostrůvku v oceánu za záchranu jakési banky semen, Noemovy archy pro rostliny. Do rutinních dnů se na ostrově objevuje ztroskotaná cizinka, která, jak se zdá, nemá zrovna čisté úmysly. Charlotte McConaghy umí psát vtahujícím způsobem, umí krásně popsat čistotu divoké pobřežní fauny, lachtany, rypouše, velryby, tučňáky a albatrosy. Umí zajímavě a napínavě čtenáře ponořit do rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů a vyvolat v něm touhu je chránit a zachránit spolu s protagonisty příběhu. Hůř jí jdou lidské charaktery, které jsou jen hrubě naskicované a ne zrovna moc věrohodné, jejich motivy a chování trošku přes čáru. Okolo poloviny se děj navíc začíná táhnout. Bodejť, nic se tam neděje a biologicko-ekologické popisy to nezachrání. Je patrná snaha o překvapivé finále, jež jako by se nemohlo rozhodnout, zda chce být pro dospělé či dospívající čtenáře (fanoušci Outer Banks ocení), a podle toho taky vypadá. V důsledku mě tak dojímaly více osudy lachtanů, než problémy osazenstva ostrova. Je to knížka, která se po přečtení vypaří, ale čas s ní strávený není promarněný.