Divoká mysl

Čteno v originále (nemohu hodnotit český překlad). Tato kniha pro mě byla výživná a četla jsem ji velmi dlouho. Je otázkou, jak by působila na laika, pro mě jako pro psychologa je plná podnětných myšlenek pro práci s lidmi (i se sebou samotnou). Plotkin přináší propracované schéma, jímž se lze inspirovat pro vnitřní práci, kde terén bývá členitý a různé procesy častokrát rozplývavé, měnlivé a tančící jako obláčky kouře nad ohněm. Jeho mapa self ("já") je symbolická, stejně jako celá kniha; jejím základem je kompas světových stran a hlavní psychické funkce tak, jak je definují jungiáni (myšlení, cítění, smysly, představivost). Tyto psychické funkce pak vytvářejí určitý vnitřní duševní proud v nás, jehož plným rozvinutím je Plotkinem popisovaný archetyp, projevující se i v interakci s vnějším světem. Zároveň každý tento archetyp v sobě obsahuje "subpersonalities" (nevím, jak bylo přeloženo česky) vyvěrající z našich žitých zkušeností. Nechci hodnotit užitečnost či přesnost prezentovaného schématu, tu ať posoudí každý sám, jak s ním rezonuje. Celá kniha je postavená na jazyku symboliky a symbolů - komu tento styl uvažování o člověku a psýché nevyhovuje, tomu dílo nesedne. Pro mě se jedná o velmi užitečnou mapu, na kterou si během své práce určitě vzpomenu. Líbí se mi Plotkinův "disclaimer": mapa neznamená přesné znázornění terénu a prostředí, pouze naše vnímání dané lokality. Mapy mohou být různé a stejně tak se různí lidé, kteří v nich chtějí číst.