Divoká honba

Dobu a události, v knize líčené, jsem bohužel také prožil. V době, kdy se odehrává děj jsem byl sice ještě na maturanta o pár let mladší, ale za zločinného režimu KSČ se vše opakovalo celá léta, takže „dobrovolnou“ studentskou brigádu, dokonce ve stejné oblasti, jako se odehrává kniha (Pasečná, dříve Reiterschlag) jsem mohl, se vším všudy (tedy i s tím, že „brigádníky“ hlídali za dráty celý den dva pohůnci PS se samopaly), prožít také, o 8 let později. To už stála kompletní ohrada koncentráku zvaného tehdy Československo, později ČSSR. Já ale tenkrát socialistickou školu zklamal – hodil jsem se marod a na dobrovolně-povinnou brigádu pod dozorem ozbrojených bachařů nejel. Takže krajinu, kde se vše odehrává, jsem si mohl svobodně projít až po krachu režimu KSČ, v roce 1990 a později. Znám to tam dnes celkem dobře, z obou stran hranice. Proto jsem se také zajímal, kde přesně se děj knihy odehrává. Zde je jasné, že kniha není reportáž, ale je to beletristické zpracování událostí té hnusné doby, do detailu pravdivé. Z textu je jisté, že se děj odehrává v roce 1951, na území někdejší obce Reiterschlag. Ta ovšem sestávala z více než tuctu osad a mnoha samot. Studenti tenkrát tedy bourali, mimo jiné, osadu Murau/Murov, kde také hrdinové knihy překračovali hranici do hospody v části obce na rakouské straně. O této osadě nenajdete už nikde moc informací a v terénu se dají sotva najít nějaké zbytky. I dnešní mapy si odporují v přesné lokalizaci. Bývalá česká část leží na území dnešní přírodní památky Jasánky, o které je na webu mapy.cz tato informace: „Přírodní památka Jasánky se rozprostírá v CHKO Šumava při hranicích s Rakouskem. Oblast do roku 1946 obývali Němci. Po jejich vysídleni byla lokalita ponechána přírodnímu vývoji a v současné době slouží jako ukázka historické kultivace terénu. Najdeme zde zbytky teras, zříceniny mlýnů a půdorysy domů….“. Velice kulantně řečeno – „...po vysídlení ponechána…“ O barbarské likvidaci ani slovo. A prý „ukázka historické kultivace terénu“ – té zločinné komunistické „kultivace“ jistě. Jinde, v materiálu o PP Jasánky se lze dočíst : „Na území PP se nacházely dvě osady: Murau (Murov) a Muckenschlag (Komáří paseka). Na vodních tocích byly mlýny (hamry a pila), na Otovském potoce byl mlýn Schmiedmühle, na Světlé Lachsenmühle a Käfermühle (ve stabilním katastru uváděn název Hammermühle). V osadě Muckenschlag žilo v r. 1910 49 obyvatel v 9 domech, osada Murau čítala 5 obytných domů a jednu hospodářskou budovu.“ Rozhodně tam nebyl žádný kostel, fara a kostel byly dál od hranice, v Německém Rychnově (Rychnůvku) u Frymburka (byl ještě jeden, u Nových Hradů – z toho něco dodnes zůstalo). Tento Reichenau u Frymburka byl ale totálně zlikvidován včetně zmiňovaného kostela, který byl ovšem odstřelen zločinci PS až v roce 1959. Nebyl jsem tam pár let, naposledy vyhnaní bývalí spoluobčané se tam snažili upravit alespoň nějaké pietní místo… Vše, co je v novele uváděno se tedy nestalo ve stejnou dobu, u všeho nemohli být hrdinové novely, VŠE se ale skutečně dělo. Zločin barbarského bourání a ničení kulturní krajiny Šumavy, který byl přípravou pro zločin ještě větší, zavření celého národa a státu za ostnatý drát obrovského koncentráku, tehdy právě probíhal. Komunističtí zločinci se v této krajině chovali skutečně jako v dobyté zemi, kterou bezohledně plundrovali, ne jak by odpovídalo podle tehdejší oblbující propagandy jako v zemi, která se českému národu vrátila (a proto se tam 40 let nesmělo). Vždyť jen na Šumavě (!!!) bylo zlikvidováno komunistickými zločinci a barbary neuvěřitelných více než 500 obcí (někdy šlo o celá městečka), osad, samot, hájoven, mlýnů… (viz výborná kniha Romana Podholy „583 portrétů zmařené Šumavy“). A to jde „jen“ o vždy řídce obydlenou a hospodářsky ne moc rozvinutou Šumavu. Co teprve ty zničené „Sudety“ v západních a severních Čechách a na Moravě… Takže se v knize dočteme o zavraždění péesáky neznámého kohosi, kdo se pokoušel přejít na Západ, o „neštěstí“ (lživě ihned utajovaném) vojáka PS při bourání domů osady, o „nešťastné“ smrti jiného příslušníka PS, zastřeleného náhodně odraženou střelou důstojníkem PS už na rakouském území, a hlavně je tu malé drama několika hrdinů – studentů, čerstvých maturantů a jejich snad prvního vážného životního střetu s radostnou skutečností budování socialismu a s představitelem toho všeho zla, bolševickým fanatickým vedoucím brigády. Jedna studentka se snaží „přežít“ dobu kamufláží jako velice aktivní svazačka (které se pro její vysokou funkci obává i fanatický komunista, vedoucí brigády), druhá naopak nechápe, nechce chápat, o co jde. Je zde, jako vždy, mlčící většina opatrných, kteří dělají jen co musí, ale neprotestují. Hlavní hrdina je slušný a charakterní mladý člověk. Na svinstvu, kterého je svědkem, se nakonec odvážně odmítne podílet i jen mu přihlížet a raději volí nelehkou budoucnost někoho, kdo se komunistům postavil a komu se budou mstít… Naopak ve vedoucím, pedagogickém dozoru skupiny maturantů, je dobře vykreslen neinteligentní hlupák, který rozpoznal a využívá příležitost, kterou dává vláda zločinců. A vojáček PS, který také nesouhlasí a přes počáteční váhání se nakonec rozhodne využít příležitost a uprchnout na Západ, zaplatí nešťastnou náhodou životem. Ne, že bych neměl drobné připomínky ke stylu vyprávění, ale vylíčené skutečnosti, bestialita té doby podaná v koncentrované formě událostí jednoho týdne, jsou natolik přesné, výstižné a pravdivé, že knize musím dát nejvyšší hodnocení. Měl by jí číst každý, ti, co jako já zažili, pro připomenutí, ti (dnes už velká většina), co nezažili, pro poučení. A hlavně ti, co dnes v některých „vlasteneckých“ politických uskupeních dokonce drze volají po tom, že by nám Německo mělo ještě dnes platit nějaké reparace (ti jsou ovšem sotva gramotní). Takoví ať tedy jdou vyhrabávat „reparace“ ze zbytků těch, jen na Šumavě v počtu 583, zničených lidských sídel. Jestli vůbec najdou, kde, mnohdy po staletí, žili a pracovali lidé.

Kratší novela z prostředí jižní části Šumavy. Příběh má gradující formu a přes počáteční rozpaky mě upoutal. Myslím, že svojí formou je vhodný pro mladší generaci k pochopení komunistických zločinů, kdy se ničilo hmotné i nehmotné.