Divné obrázky

Po velkém nadšení z knihy Strange Houses, kterou jsem četla v anglickém překladu, jsem se vrhla na další autorovu knihu Strange Pictures / Divné obrázky. (Začala jsem číst anglický překlad, ale protože jsem potom dostala českou verzi jako dárek, dočítala jsem příběh v češtině.) I tento autorův příběh byl velmi zajímavý, svým způsobem zvláštní, japonsky ztřeštěný a no … divný. :D Kniha začíná obrázkem, který psycholožka Tomiko Hagio předloží své univerzitní třídě, a chce po svých studentech, aby zkusili nalézt něco, co se jim na obrázku nezdá. Když kdysi pracovala jako výchovná poradkyně, obrázek nakreslila "Dívka A", která byla v 11 letech zatčena za vraždu své matky. Postupně obrázek se třídou rozebírá. Následující kapitola, která také začíná obrázkem, nás zavede do bytu vysokoškoláka Šúheia Sasakiho, který zkoumá podivný blog, o kterém mu řekl jeho mladší spolužák a kolega ze záhadologického klubu - Kurihara. Na blogu je dokonce vystavených obrázků víc. Druhá kapitola nám zase ukazuje obrázek šestiletého Júty Konnoa a popisuje jeho život. Ústředním motivem třetí kapitoly je úplně poslední obrázek učitele kreslení. Zdá se, že ony kapitoly spolu nijak nesouvisí, ale epilog se vrací zpátky k prvnímu obrázku "Dívky A" a odpovídá na některé z dříve otevřených a nedořešených otázek a tím propojuje jednotlivé kapitoly v celistvý a šokující příběh. Díky četným ilustracím a zajímavému konceptu se kniha čte lehce a zvládnete ji slupnout na jedno (max dvě) posezení. V průběhu čtení (nebo klidně i zpětně) můžete zkoušet přijít na divnosti a souvislosti. Já jsem (možná díky tomu, že jsem od autora už jednu knihu četla) na některé záležitosti přišla velmi brzy, ale některé mě i tak šokovaly. Čtení jsem si velmi užila, ale moje první autorova přečtená kniha - Strange Houses - zůstává i nadále mojí favoritkou. Doporučuji všem fanouškům tajemných a podivných mysteriózních příběhů.

Nápad dobrý, obrázky dělají příběh zajímavějším a netradičnějším. Četlo se to moc dobře a fakt je to taková ta odpočinková rychlokniha. Co mi trochu vadilo, byl styl psaní, takový zvláštně naivní, nerozvité jednoduché věty. Celá kniha působila trochu jako dětská vyprávěnka. A něco bylo fakt až moc překombinované. Nicméně, jestli tu vyjdou i další knihy, přečtu si je ráda.