Asi mě někdo proklel, jinak si nedokážu vysvětlit tu šňůru podprůměrných knih, které se mi poslední dobou dostávají pod ruce. Hvězdu dávám za zajímavý a neotřelý námět, přidala bych i za chytlavý název a obálku. Ale to neskutečně hloupé zpracování (především závěru knihy) mi nedá. Ošoupaná jedna hvězda, víc ani ň. A já vám řeknu proč: taky se vám stalo, že jste si na TV omylem nastavili zvukový popis k filmu? Je to taková služba pro diváky se zrakovým hendikepem, kdy strojový hlas informuje, co se na obrazovce děje. Tak tahle knížka, to je vám ten text, co někdo předčítá. Odskakuje při tom zrakem k otevřené kuchařce a zhruba třikrát během každé kapitoly vás informuje o stavu nějakého jídla. Představivost autorce nechybí, ale coby čtenář detektivky nemusím být seznámena s každým kusem žvance, co si některá z postav cpe do pusy, chystá na stůl, objednává v hotelu, v restauraci, na lodi, ráno, před spaním, ba i v noci. Stav, vzhled a složení porcí jídla se opakuje tak často, že na tyhle pasáže začnete být silně alergičtí. Ucházející části knihy se střídají s těmi méně vydařenými a vše vrcholí v absurdní finále, za jehož zápletku by se nemusel stydět ani zdrogovaný autor béčkových kriminálek německé produkce. Závěrem snad jen pár perel, které charakterizují autorčin styl psaní: ......................... Nora téměř ucítila žuchnutí, když novinářka v ní dopadla zpět na místo, bez ohledu na otřes mozku. (...) Řasenka jí stékala po tvářích, pleť byla bledá, oči připomínaly něco, co by se dalo použít jako spořič obrazovky. (...) Byly dny, kdy Nora cítila, že vedle matčina smyslu pro takt a cit by i Shrek působil jako diplomatický a schopný dvorní snob, ale nakonec podlehla a slíbila, že se brzy zastaví. (...) Nora měla pocit, jako kdyby spolkla ježíka, jehož bodliny ji zevnitř roztrhají, když se nadechne. "Byl jsi můj nejlepší kamarád, Andreasi, a rozhodl jsi obrovskou většinou jednoho hlasu, přesněji svého vlastního, že se mi úplně ztratíš ze života. A teď si do něj zase důležitě napochoduješ a hned od prvního dne ti mám prostě věřit?" utrousila a stihla jen pocítit hrůzu nad tím, že bodliny jí začínají vylézat z úst. ..... A ono to má na obálce zlatou pecku bestseller. Jako chápete to?

Námět čerpá ze skutečného případu, nápad se starým kufrem je dobrý začátek. Trochu romantiky v detektivce neuškodí. Ale hvězdičku ubírám za konec, kdy se Nora dostává do spárů pachatele a musí zápasit o svůj život. Dávám přednost odhalení zločince pomocí "šedých buněk mozkových".