Dívka s pomeranči

Smutné, dojemné, filozofující (to jsem čekala), ale také neskutečně romantické a poetické (to jsem nečekala) vyprávění o životě, smrti a lásce. Trochu mi vadilo příliš materialistické pojetí (jsme tu jen hosté na krátký čas, smrt je pojatá jako definitivum, život jako výhra v loterii...), rozvláčnost celého vyprávění Jana Olava a pubertální výlevy Georga - nakonec tedy jen průměrné hodnocení... Nelituji, že jsem si knížku přečetla, zároveň ale vím, že se k ní vracet nebudu.

Já, kdo se bije v prsa a hlásá do světa, že není romantik, jsem takřka zadržovala slzy při dočítání dopisu Jana Olafa o tajemné Dívce s pomeranči svému synovi, protože ten hluboký smutek se mi nezadržitelně vdíral pod kůži. Cítila jsem nicotnost lidské bytosti, když ji její osud válcuje a ona už s tím nemůže dělat nic jiného, než jej přijmout. Norský filozof a spisovatel mi zůstával doposud vzdálený. Už pár roků mám doma i Sofiin svět, který mi věnovala moje dnes již zesnulá teta. Byla to chytrá ženská, jenomže mě některé anotace prostě odrazují. Myslím, že konečně nastal čas abych se hlouběji seznámila se světem Josteina Gaardera. "Ten, kdo nikdy nežije teď, nežije nikdy."