Dívka s copem

Je letní sobota roku 1961. Ota Fink vyráží po odpolední směně v ČKD na kole za trampskými kamarády. Kolem půlnoci bloudí po okreskách, když ho dojede vnadná dívka, podle Oty „typická představitelka průmyslově zemědělský populace Středočeskýho kraje a okolí v podobě baculatý a naondulovaný blondýny“. Ta mu přibližně ukáže směr k osadě, jenže ouha, na rozlehlém poli s jetelem narazí na další dívku – spoře oděnou, s těžkým zrzavým copem. Na rámu kola ji v dešti dopraví domů, sám hledání kamarádů vzdá a vrací se k jistotě vlastní postele. Druhý den mu kluci v hospodě sdělí, že se jich esenbáci při odjezdu na nádraží vyptávali na jakéhosi Haštala. A v pondělí mu volá nadporučík Honzák, jestli nezná nějakého Haštala. To už je na důvtipného Otu trochu moc a vypraví se zpět na místa, kde zabloudil. Na nádraží mu chlapi řeknou, že chlapík jménem Haštal uhořel v autě. Ota si vzpomene na vzdálený oheň, který viděl v sobotu v noci a chce se znovu setkat s dívkou se zrzavým copem. Jenže po ní se slehla zem…