Diví lidé Vlny osudu

V první řadě děkuji autorovi za poskytnutí elektronické verze knížky ještě před vydáním a tím pádem i za projevenou důvěru. Ráda jsem si přečetla dalšího českého, navíc debutového autora :) Kniha se opírá o turkickou mytologii, kterou je prodchnutý celý příběh, což se ve fantastice tak často nevidí, v české už vůbec ne. Bylo to nové, originální a osvěžující prostředí. Nestává se mi často, že bych si tak užila popisy a atmosféru míst. Co musím vyzdvihnout je budování světa. Autor si ukousl obrovské sousto vystavěním prostředí se složitou politickou scénou protkanou působením místní církve, stínovým řádem, divým lidem a několika samostatnými ostrovy, které pojí společná historie. Před čtením knihy jsem se divila 500+ stranám, ale příběh je spíše na poli high fantasy než YA. Je dobré s tím počítat - kniha obsahuje opravdu velké množství pojmů (slovníček na konci je nutnost), ve kterých je v první půlce náročné se zorientovat. Vlny osudu zároveň fungují jako hutný úvod do celého světa a já doufám, že Diví lidé dostanou šanci na více dílů, protože věřím, že se můžou vyhoupnout hodnocením ještě výš, když další knihy budou méně zatíženy nutností představit veškeré mechaniky. Příběh táhnou postavy, dostaneme se do několika úhlů pohledu, i když je kniha psána v er-formě. Z postav jsem si oblíbila léčitelku Isolde a syna velezvěsta Keyra. Isolde pro mě byla správně pragmatická, "idem - riešim" žena, Keyr si mě zase získal svou lidskostí a empatií. Oba mě bavili o něco víc než duo Tarya a Valerik. Na Taryu si těžko tvořím názor - na jednu stranu vidím vzpurnou puberťačku, na druhou člověka, který má na sobě obrovskou tíhu, o kterou se neprosil. Valerik mi zase od první chvíle přišel něčím podezřelý, nedokázala jsem mu věřit a jeho minulost mi přišla trochu zmatená. Velkým plusem jsou pak vztahy mezi ženskými postavami - přátelství, pouto matky a dcery, celkově zobrazení ženské emancipace a boje se světem, který jim není nakloněn, byl pro mě i primární důvod pro čtení. To nezklamalo. Kniha se obecně dá vztáhnout na víc témat dnešního světa (ničivá síla náboženství, perzekuce, nutnost vzdělání, zneužívání moci i útlak části obyvatelstva). U většiny knih si navíc ráda stěžuju, že byl konec uspěchaný. Tady mi naopak přišla nejzajímavější poslední třetina příběhu. Gradace měla slušné tempo bez zbytečných urychlování. Eventuelně to do sebe zapadlo. A teď k negativům. Tím, že je kniha rozsáhlá, má v sobě obrovský lore, se nedá ubránit momentům, kdy jsou čtenáři sdělovány nutné informace opravdu všemi dostupnými prostředky. A to i skrze dialogy, což působilo místy neohrabaně. Vlastně se čtenář dozvídá nové věci i na konci knihy a nedá se ubránit občasnému zmatení. Začíst se chvíli trvá, stejně jako ujasnění si základních pravidel světa. Svět knihy je komplikovaný, ale děj sám rovněž není jednoduchý. Intriky, které mám ráda, postihují prakticky všechny postavy a držet zřetel na tom, jaké čachry machry se dějí, a zároveň co se děje v rámci prostředí, byla občas zkouška mozkových buněk. Někdy se mi stalo, že bych nějakou scénu usekla v půlce a jindy bych dějový moment prodloužila, třeba o emoční odezvu postav. Osobně mi trochu vadilo nadužívání otrav, ale to mi vlastně ještě přijde úsměvné. Sečteno podtrženo, kniha mi něco slíbila svou anotací a "prodejním pitchem", to myslím splnila do puntíku. Nějaké mezery tam byly, ale na prvotinu mladého autora, s tak specifickou inspirací i mytologií, s takovým rozsahem všeho možného i nemožného? Nestačím se divit. Zdálo se mi, že v knize vidím závan Grišy, špetku Duny a občas jsem myslela i na Baldur's Gate. Tak či onak, byla to jízda a já doufám, že se dočkám i pokračování! Doporučila bych všem, které baví high fantasy, propracovaný svět a tak trochu je štve, když je ve fantastice jedna a půl ženské postavy, které dávají smysl. To se tu vážně neděje.

Hned první stránky mě neskutečně zaujaly, a to kvůli zajímavému světu a magickému systému. A přestože jsem i tak z počátku ve čtení měla pár zádrhelů, po pořádném "seznámení" už se to četlo mnohem lehčeji (slovníček cizích pojmů bych ale preferovala např. na začátku). Celá kniha se nesla v trochu Game of Thrones vibu, což já osobně považuju za pozitivní faktor. Nesedla mi ale moc hlavní hrdinka Tarya, jejíž chování se mi občas dost nelíbilo. A to třeba i ve vztahu k magickému tvoru, který se v příběhu objeví. Ale dobře, bavily mě její scény s Valerikem! Jo a tohle rozhodně není romantasy, přestože zde romantická linka je. Ke konci se toho dělo na mě najednou strašně moc, došlo k hodně odhalením a já byla tím vším trošku přehlcená. I tak mě ale konec zvládnul nalákat na pokračování. Moc děkuji autorovi za poskytnutí e-knihy před vydáním! #spoluprace