Dívej se, jak padám

Švédský autor Mons Kallentoft mi dokonale sundal růžové brýle a sen o krásách Mallorky se rozplynul. Byla jsem tam dvakrát, viděla jen to, co běžný turista a víc nepřemýšlela... Po dočtení knihy si víc vážím svého milého okolí, jeho krás a lidiček kolem mne... Bylo to moje první setkání s tímto autorem a musela jsem si nejdříve zvyknou na jeho styl. Ze začátku to nebylo lehké, ale později jsem objevila kouzlo jeho vyprávění, téměř poetické, v detektivním žánru nevídané. Takové zvláštní a nevšední zároveň. Celým příběhem se jako nit vine láska k jediné dceři, která po její ztrátě bolí a bolí ... Po dočtení knihy jsem zase o něco bohatší, jen nevím, zda bych po ní sáhla znova.

Audiokniha, Od autora jsem četla kdysi začátek té série s názvy ročních dob a Zimní oběť mi přišla originální. Texty z pozdější doby už byly pro mě nečtitelné. To je tohle taky. Poslouchala jsem, neboť kniha je součástí členského obsahu. Kupovat ji by mě nenapadlo a dobře bych byla udělala. Nápadů je v knize mnoho (až tak mnoho, že není jasné, o čem je ta kniha primárně) a autor s přímočařejší linkou psaní i myšlení by z nich vyždímal jak svižnou detektivku, tak i pěkný námět na biják. Tady to severské naturalistické skuhrání a detailní popisování sebemenšího hnutí hrdinovy mysli je ovšem k uzoufání. Je tam toho tak moc, že už to ani nevyvolává empatii, spíš vztek (tedy u mě). Tak už něco udělej hlavně, to nebo to, to je jedno, ale furt neskuhrej! Ono to takhle docela dobře může v hlavě člověku, kterému se podobné věci dějí, probíhat, ale každý mám svého dost a ještě si to číst...takové prvoplánové sebetrýznění bez nějakého výsledku. Kdyby on se alespoň rozhodnul, který případ vlastně řeší...