Ke knize jsem se dostal v rámci didaktiky matematiky v rámci studia. Retrospektivně byla jednou z těch nejčtivějších z toho, co jsem měl možnost číst. Kniha se mi líbila. Nejpřínosnější pro mě byly příběhy z praxe vhodně komentované:“Co se dělo, proč se to dělo“. Nejvíce se mi líbily kapitoly 2, 6, 7, 8, 9. Nejméně mě zaujaly kapitoly 3 a 5. Taktéž mi vadilo, že příběhy (pojmenované jmény) se v průběhy knihy zmiňovaly převážně jménem, a nikoliv krátkým popisem situace o co v příběhu šlo. Narušovalo to plynulé čtení a musel jsem listovat sem a tam, neboť příběhů bylo v knize docela dost a nepamatoval jsem si přesně které jméno bylo u kterého příběhu. Klady však převažují. Mimo výborných příkladů z praxe, které jsem již zmínil, byly dobré i některé aktivity a úlohy. Zároveň se člověk díky knize zamyslí nad svou koncepcí toho „Jak by chtěl učit“. Potěšilo mě, že s většinou knihy jsem se dokázal ztotožnit.

Vynikající knížka do pedagogické praxe! Pojednává o dnešní situaci ve školství a přístupu k matematice, který není úplně správný. Proto se autoři zavazují o to, aby byl tento přístup k výuce matematiky změněn. Moc publikaci doporučuji. Nejen nastávajícím pedagogům, ale i některým stávajícím jako velmi dobrou příručku.