Dítě, které žilo ve zdi

Krátký příběh se silným dějem znázorňuje náročnou péči o dítě s PAS. Kniha je včetně slova zeď celá napsaná metaforicky- typický autistický znak třepání rukama je zde popsán jako skupina motýlů, která radostně vylétává. To vysvětluje radost u autistů a výše popsaný pohyb. Mám takovou kamarádku, vím o čem mluvím. I slovo zeď je zde použito jako metafora buď bariéry mezi rodiči a synem s neporozuměním vlastních potřeb nebo v podobě synova jiného světa, kde se obklopoval vším možným, co měl rád. To, co neměl, jednoduše oddělil. Vše. Drobnosti, které lidé, kteří nejsou"na spektru" zvládají přirozeně. Jenže spousta dětí se potýká se stejnou diagnózou jako chlapec v knize a potřebuji čas, pomoc a trpělivost.

Pro děti 6+. Rozhodně velmi netradiční příběh. Určitě je vhodné ho zařadit, pokud vaše dítě má ve své třídě nebo ve svém okolí nějakého autistu. Příběhem a následným rozhovorem mohou děti, ale vlastně i my dospělí snadněji porozumět tomu světu a být třeba více tolerantní.