Disciplína osvobozuje

Říkal jsem si: "Chlapče, jsi přece intelektuál, nebudeš číst kombinaci haiku a manuálu pro zabijáky od nějakýho "tuleně" z jůesej." Prdlačky! Místy čtení možná trochu úsměvné, ale zároveň jde přímo k věci, bez zbytečných okecávek, který má samozřejmě spousta lidí rádo, protože se v tom můžou rochnit. Za mě takto - celej život jsem si myslel, že jsem noční sova a fakt nedokážu vstávat brzo ráno. Tenhle tuleň, co fakt jak tuleň i vypadá, mě ale dokázal ve svý knížečce vybičovat k tomu, že jsem se za tři (!) dny přeučil a vstávám v pět každej den. Taky se mi díky tomu zlepšil spánek, jo a taky každej den aspoň trochu a aspoň nějak cvičim, protože představa intelektuála, kterej pohrdá tělesností je tak akorát směšná (a to platí i přesto, že jak pozná každej jen z tohoto komentu, si na intouše tak akorát hraju). Prostě je to takovej jednoduchej manuál k uvědomění si, že většina našich argumentů, proč něco nedělat (jako cvičení, víc čtení, časný vstávání), nebo proč dělat něco špatnýho (jako žraní sladkostí), jsou tak akorát výmluvy. Neni to samozřejmě jen tou knihou (je to i dalšíma knihama, haha), ale za rok a půl od doby, co se mi dostala do ruky, se muj život změnil naprosto radikálně (k lepšímu).

Dobrý počtení! Žádný omílačky okolo! Jednoduše, jasně, stručně! První část knihy - myšlenky, se mi líbila více. Není to nic závratného, ale jako hec dobrý! :) Líbí se mi, že kniha burcuje lidi k tomu, aby na sobě neustále pracovali a převzali zodpovědnost za svůj život. + Přijetí toho, že život není procházka růžovým sadem.