Dilema všežravce

Zajímavá kniha, kde se dozvíte zajímavé souvislosti ze strany potravinářského (a nejen) průmyslu. Biopotraviny a jejich úskalí - přemíra kukuřice - (ne)spásání trávy býložravci - těžký život zemědělce - to jsou některé náhodné termíny, které mě v souvislosti s knihou napadají. Ovšem dalo by se to vcucnout na mnohem méně stránek. Myslím tím skutečně ty zajímavé informace, které dokážou obohatit. Autor si zároveň s psaním knihy psal i takový deníček, takže velká část jsou pasáže jeho dojmů, pocitů, případně zdlouhavého popisování toho, jak vařil večeři, kterou si sám "ulovil" (v tomto případě spíš jen jako první uviděl); nebo popisováním jeho filozofických myšlenek a dalších. Kniha klame odborností pomocí zajímavé obálky a příslušného nakladatelství. Ale tahle kniha prostě byla obrovským zklamáním. Ty nudné a zbytečné "deníkovské" pasáže knihu akorát podkopaly a akorát snižovaly pozornost. Ty pasáže, kde třeba mluvil s nějakým tím farmářem nebo tak, to bylo podnětné a z toho člověk měl tak nějak dojem, že si z toho něco odnáší. Samozřejmě tu jsou zajímavé věci, člověk přeci jen o některých věcech kolikrát moc nepřemýšlí a díky získáváním informací se jeho pohled na danou problematiku může o něco změnit - ovšem toto je z mého pohledu téma, které by si zasloužilo o tolik více objektivity, těch čistých informací, které by se daly i v praxi využít - a ne, že zhruba půlka knížky bude autorovo deníček.

Líbí se mi, že autor čtenáře nepřesvědčuje, aby např. přestal jíst maso, ale pouze jej vyzývá, aby nad tím, co konzumuje, víc přemýšlel. Nejíme vlastně jen samou modifikovanou kukuřici? Nebylo utrpení zvířete neadekvátní (existuje něco jako adekvátní utrpení)? Jaký je původ našeho jídla? Jaká byla jeho cesta na náš stůl? Nevyžádalo si zpracování a doprava víc energie, než kolik jí získáme z hotového pokrmu? Jak Pollan sám píše, znovu odkrývá „základní biologické skutečnosti, které komplikovaný systém moderního industrializovaného stravování našim zrakům zakrývá“. Činí tak přitom velmi záživnou formou, byť mu kvůli mnoha osobním vsuvkám (skutečně potřebujeme vědět, co přesně a jak ze získaných surovin připravil?) někdy déle trvá, než se dobere k podstatě věci. Pokud se každopádně chcete vrátit od průmyslově zpracovaných produktů ke skutečnému jídlu a udělat tím něco pro životní prostředí, přečtení téhle knihy, jejíž obsah je stále aktuálnější, představuje dobrý výchozí krok.