Different

Knihy F. de Waala jsou zarukou kvality. Opet se podivame na zivot lidoopu velmi zevrubne a dozvime se zajimave podrobnosti, ktere nam bezne televizni porady "taji". Respektive je neprezentuji v poradech, protoze jsou bud "nudne" (ne zajimave, ne dramaticke) ci prilis "pikantni" (18+). Coz je skoda, protoze o bonobech by se melo vedet vic :-) Knizka urcite stoji za precteni (byt preklad se nevyhnul notorickym chybam, jako jsou hnizda lemciku, rodina vran ci nosorozci bili). Je skoda ze Frans uz nic nenapise - vyda nekdo jeho starsi knihy v cestine? ;-)

„Odlišní“ podle Franse de Waala nejsou ani tak lidé a šimpanzi jako spíš muži a ženy, respektive samci a samice. A tak se v tomhle mimořádně sympatickém svazku prolíná primatologie s antropologií a čtenář nestačí žasnout, co všechno v našem chování jsou vlastně primátí univerzálie. Třeba demonstrování vztahu sexualita/moc falickou imponací, která u nás převážně sublimovala do zvednutého prostředníčku, ale projevuje se také širokým posedem nebo posíláním nevyžádaných intimních fotek. :D V jedné ze svých předchozích knih de Waal píše, že každý primatolog si projde krizí identity, kdy se ptá: jsou-li tohle zvířata, co jsem já? – No, nejenom primatolog. Rozdíly mezi oběma pohlavími autor ukazuje také na odlišných modelech samčího a samičího (mužského a ženského) přátelství, rodičovství, prožívání emocí atd., stejně jako na tomu odpovídající anatomii mozku. Přitom odmítá striktní biologický determinismus a dualismus (těla a mysli, přírody a kultury), přičemž zdůrazňuje, že vrozené/přirozené se automaticky nerovná dobré: chování našich primátích bližních je vzrušující homologií vypovídající ledacos o našich kořenech, ne recept na občanskou společnost. Na jednu stranu se tedy dočteme o pokusech s malými kočkodany, kdy si samečci rozebrali pohyblivé hračky jako míče a autíčka, kdežto samičky se chopily panenek (ostatně divoké šimpanzice si opatřují „panenky“ z polínek). Asi proto i v hyperprogresivistickém Švédsku platí, že chlapec, který dostane domeček pro Barbie, si ho předělá na garáž. :D Na druhou stranu de Waal vypráví o „genderově nonkonformní“ šimpanzici Donně nebo o zvířecí homosexualitě, jelikož němé tváře věru že nejsou ztělesněním konzervativistických ideálů. Ostatně i u lidoopů podle něj má smysl mluvit také o genderu, poněvadž role pohlaví do jisté míry podmiňuje jejich (lidoopí) kultura. Tak i v míře svobody a moci šimpanzic nacházíme rozdíl mezi západem a východem (Afriky), daný zčásti ekologicky, zčásti kulturně... „Odlišní“ jsou asi tím nejlepším, co se k tématu pohlaví a genderu dalo napsat. Myslela jsem, že de Waalovým vrcholným dílem zůstanou „Dobráci od přírody“, ale v „Odlišných“ krystalizují autorovy celoživotní primatologické zkušenosti – s lidmi i jinými opy – do něčeho opravdu monumentálního. Zralého, laskavého, vyváženého mezi skřítkovským humorem a empatií a velmi, velmi moudrého. Neříkám, že se na těch 400 stranách nenajde nic, do čeho by se nedalo rýpnout (třeba by si de Waal fakt mohl přečíst Konrada Lorenze, než s ním začne polemizovat – ostatně oba tvrdili poměrně podobné věci), ale nic to nemění na mém celkovém dojmu; 100/100. Láme mi srdce, že tahle jeho kniha zůstane poslední. Ale kterýkoli vědec by si mohl gratulovat, že se rozloučil něčím tak krásným.