Dies irae

„Nikoho tady nenecháme!“řekl Porter důrazně. „Cape diem!“připomenul Kristen jistou událost. „Žijeme jenom jednou!“ navázal Savtchenko. „Semper fi, vole!“křenil sa Muray jako blázen. „Mír je pro buzny!“ „Vrátíme se!“ přidala se Boltonová. „Na tuty!“ „Si kuř!“ zakřičeli vojáci. „Mariňáci, kurva!“ A pak se rozchechtali. Hotový úžas. Lepšiu knihu som v tomto roku zatial nečítal. Nerozumiem, prečo má tak nízke hodnotenie. Pre mňa to bol boží zážitok. Knihu som hltal stranu za stranou a prepojenie dvoch príbehov ( Planéta medzi dvěma slunci a Semper Fi) dokonale zapadlo. Sériu Carpe diem som si strašne obľúbil a dúfam na skoré pokračovanie príbehu. Normálne som chcel jednu hviezdu strhnúť, kvôli čakacej dobe medzi časťamy, ale nakoniec som si to rozmyslel. Skvelé humorné hlášky, hlavne Muraya som si v tejto knihe obľúbil, ktorý hral tak trochu rebela, ale verného svojmu tímu.

Jsem Fabianem přesycen a utrmácen. Jen tak si vysvětluji, že jsem se s třetím pokračováním vesmírné odysey příslušníků námořní pěchoty družstva Charlie, vedené poručíkem Ashworthem, nudil a při čtení usínal. Příběh Dies irae totiž ztratil jiskru i napětí. Na rozdíl od svých předchůdců je utahaný a bez nápadů. Stále stejné schéma začíná být iritující a ono bodré, verbální pošťuchování mezi mariňáky už posté ztrácí na přitažlivosti. Dějová linka se kroutí jako had, který spolknul myš a hýbat se nad rámec peristaltiky už mu nepřijde potřebné. Fabian bojuje urputně a ze všech sil, ale jako by mu někdo pohnul se zaměřovací optikou, většina střel jde mimo terč. Dokonce i postavy ztrácejí glanc, jako by utekly z omalovánek, kde je zapomněli vybarvit. Asi bych souhlasil s průzkumníkem Murayem, který na straně 454 říká: „Z toho věčnýho čekání mi asi jebne.“ Čekal jsem adrenalinové pokračování solidního Semper Fi a dočkal jsem se vyčpělého prázdna, navíc nedokončeného. Finále je opět na půl žerdi a bez dalšího objemného fasciklu nedojdeme my čtenáři uspokojení. Jenže kde je mu konec…