Děvky, šlapky, hampejznice

Dějiny kurvení věcně, s respektem a úctou. Skvěle zpracovaná kniha jak ohledně informací, tak obrazové části. Třeba přiměje alespoň někoho si 2. června alespoň letmo vzpomenout.

Prostituce je zjevně stará jako lidstvo samo, jen se během dějin měnila její podoba. V některých kulturách a obdobích šlo o váženou službu, která náležela k tomu, čemu bychom dnes říkali komplexní péče o tělo, a ženy, které se jí věnovaly, procházely dlouhým výcvikem a dostalo se jim i jiného vzdělání, byly mezi nimi například uznávané básnířky. Možná jsem to měla čekat... třeba katolická církev zaujímala v dějinách prostituce spíše smířlivé stanovisko, autorka zmiňuje jistého vatikánského hodnostáře, který na začátku našeho století vystoupil na obhajobu prostituce jako menšího zla. Protestantské země naopak prostituci (a s ní i ty, které a kteří ji nabízeli) zavrhovala. Autorka nezapomíná na to, že prostituci nabízeli a nabízejí i muži, a to ne jen výlučně homosexuální. V knize tedy najdete i kapitolu o tzv. mužských běhnách, což byl britský fenomén 18. a 19. století. Přestože se ale v určité době prostitutky těšily jisté společenské úctě, bylo a je to stále zaměstnání s obřím puncem stigmatu. Hygienické předpisy se až na výjimky týkaly pouze žen, ženy byly také bonusem pro muže v boji... až do té míry, že např. za druhé světové války Němci za svými muži v boji posílali rasově čisté prostitutky, aby se tím zabránilo míšení ras a kontaktu s podřadnými rasami. Prostituce je profese sakra nebezpečná, sexuální pracovníci jsou ohroženi nejen na zdraví, ale také na životě. Tváříme se, jako by tu nebyli, ale pořád se najdou lidé, kteří budou za sex platit. I proto je mi vlastně moc sympatické, že v Praze už najdete veřejný dům, kde sexuální služby poskytují robotky. Kniha je vybavena velkým množstvím obrazového (a až na skutečné výjimky) nepornografického materiálu. Postrádám ale záložku alias stužku. Taková černá krajka by byla stylová a s cenou by snad nijak hrozivě nezamávala.