Devět: příběh Djatlovovy expedice

Záhada téhle výpravy na vrchol hory Otorten na Urale mě ani po letech nepřestává fascinovat. Přečetla jsem o ní, co se dalo, viděla spoustu dokumentů i hrané filmy. Ať už za tím ale člověk vidí mysteriózní tajemno, vládní intriky nebo přírodní živly, faktem zůstává, že uspokojivé vysvětlení prostě neexistuje. Beletristické zpracování mě tudíž nemohlo minout a musím říct, že naprosto splnilo mé očekávání. Je vidět, že autorka poctivě prostudovala dostupné materiály a líbilo se mi jak šikovně a nenásilně dokázala použít spoustu drobných detailů, které se během vyšetřování objevily. Jednoduše psaný děj mi zapadal do atmosféry konce 50. let minulého století a ocenila jsem i odpovídající reálie a kontext doby. Co se týče konce, autorka zvolila jednu z (ne)možných variant, přiznávám pro mě zrovna trochu méně uvěřitelnou, ale poté, co jsem si přečetla i všechny poznámky v doslovu a stále otevřené otázky, říkám si, kdo ví... Prostě důstojný kousek do mé "djatlovské sbírky".

K příběhu Djatlovovy expedice jsem se dopracovala teprve minulý rok. Samozřejmě jsem o této výpravě už slyšela, ale ke konkrétním událostem a datům jsem se dostala teprve vloni. A ještě dnes si pamatuji, jak mě celá záhada zasáhla. Z toho důvodu jsem o přečtení knihy Devět neváhala ani chviličku. Nejedná se o klasickou knihu, která vypráví, co se té osudné noci stalo. Jde o příběh vyprávěný samotnými účastníky. O příběh ve kterém hrají hlavní roli láska, nenávist, bolest, ale také strach a hrůza. Musím se přiznat, že před samotným čtením jsem se trochu bála, aby nebyl román pojat trochu krkolomně. Ale vůbec tomu nebylo tak. Autorka se držela faktů a je vidět, že celou záhadu pečlivě studovala. A po přečtení jsem fascinovaná. Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem chtěla. Neodtrhla jsem se ani na okamžik! Myslím si, že se kniha se ocitne mezi mými nejlepšími přečtenými za rok 2025. Sečteno, podtrženo, tuto knihu Vám doporučuju všemi dvaceti.