Devět: příběh Djatlovovy expedice

Záhada téhle výpravy na vrchol hory Otorten na Urale mě ani po letech nepřestává fascinovat. Přečetla jsem o ní, co se dalo, viděla spoustu dokumentů i hrané filmy. Ať už za tím ale člověk vidí mysteriózní tajemno, vládní intriky nebo přírodní živly, faktem zůstává, že uspokojivé vysvětlení prostě neexistuje. Beletristické zpracování mě tudíž nemohlo minout a musím říct, že naprosto splnilo mé očekávání. Je vidět, že autorka poctivě prostudovala dostupné materiály a líbilo se mi jak šikovně a nenásilně dokázala použít spoustu drobných detailů, které se během vyšetřování objevily. Jednoduše psaný děj mi zapadal do atmosféry konce 50. let minulého století a ocenila jsem i odpovídající reálie a kontext doby. Co se týče konce, autorka zvolila jednu z (ne)možných variant, přiznávám pro mě zrovna trochu méně uvěřitelnou, ale poté, co jsem si přečetla i všechny poznámky v doslovu a stále otevřené otázky, říkám si, kdo ví... Prostě důstojný kousek do mé "djatlovské sbírky".

Tísnivé, mrazivé a až nepříjemně vtahující. Djatlovova expedice je sama o sobě dost děsivá, ale tady to autorka podala způsobem, který působí osobně, lidsky a zároveň pořád tajemně. Styl psaní mi sedl, atmosféra byla hutná a čím víc jsem četla, tím víc mě svíral pocit, že vím, jak to skončí – a přesto jsem musela pokračovat. Čtyři hvězdy a husí kůže.