Hodnocení: 3/5 Tuhle autorku pravděpodobně všichni moc dobře známe, protože její kniha Znamenitá mrtvola obkroužila knižní vesmír a zanechala rozporuplné názory. Mně osobně se Znamenitá mrtvola líbila a tak jsem se těšila i na tuto sérii povídek od autorky. Teď už tedy k recenzi. Grafické zpracování knihy je podle mě naprosto famózní. Moc se mi líbí jak přebal, tak samotná obálka. Ilustrace tu jsou spíš jednodušší, ale dobře dokreslí atmosféru. Jedná se tedy o soubor 20 povídek. Většinou bývají kratší a čtou se poměrně rychle. Některé jsou morbidně úsměvně, některé mají vyvolávat strach a to z naprosto běžných věcí. Autorka zde naráží i na těžší témata jako je zneužívání dětí, sebevražda apod. Bohužel jsou za mě texty dost k zamyšlení a spíš takového filozofického rázu. Já na takovýhle parádičky moc nejsem a i když mám ráda, když mě kniha nutí přemýšlet, tak ale tady jsem tak trochu ani nevěděla, k čemu mě jednotlivé povídky (občas i na pouhých 4 stranách) chtějí přimět. Celkově ve mně kniha nevyvolala asi ty správné pocity a není to úplně obsahově to pravé ořechové. Každopádně celkově si myslím, že kniha není vůbec špatná a najde si spoustu svých fanoušků, ale ne všechny povídky byly něco, z čeho bych si sedla na zadek.

Devatenáct pařátů a jeden temný pták je nevšední povídkovou sbírkou, která je nesmírně čtivým a poměrně nezvyklým zážitkem. Nevodí čtenáře za ručičku a mnohdy nás rovnou vrhne do situace nebo děje, který působí jako malá část, fragment většího díla. Nutno dodat, že čtení mezi řádky nikdy nebylo zábavnější. Nejen díky unikátnímu psaní, ale i díky nápaditosti a specifické atmosféře, pro kterou se obtížně hledá srovnání. I přes velkou rozmanitost jednotlivých částí se nedá říci, že by kniha trpěla častým neduhem sborníků v podobě nějaké nevyrovnanosti. Díla rámuje zvláštní atmosféra, jdoucí ruku v ruce s autorčiným nezaměnitelným stylem, které do povídek vnáší punc ucelenosti. Jelikož jde o soubor prací, napsaných v průběhu let, dostává se k nám pozoruhodný mix žánrů a příběhových prvků. Některé jednotlivé povídky mají příběh a pointu, zatímco jiné jsou spíše takřka poetickými obrazy, výjevy, jež zaznamenávají určitou situaci nebo představu. Stírá se zde hranice mezi realitou a totálním absurdnem, a zatímco místy se budete nahlas smát, o stránku dvě později vás zase přepadne mrazení v zádech. Ačkoli zde chybí myšlenkový přesah a hloubka, jaké byly jasně patrné ve Znamenité mrtvole, dokládá i tento sborník, že Agustina Bazterrica je nesmírně osobitá a originální autorka, jaká si obtížně hledá srovnání. Úspornost zde kráčí ruku v ruce s úderností a nesmírným citem pro detail. To pak jen podtrhuje luxusní české vydání s linoryty Adély Korbelářové, které výtečně podtrhují celkovou náladu jednotlivých povídek a místy čtení povyšují na takřka umělecký zážitek.