Jsem zastáncem kontaktního rodičovství, tuto knihu jsem si přečetla ze zvědavosti a nelíbí se mi víc než jsem předpokládala, z miminek a malých dětí dělá manipulátory (strach ze tmy, žízeň, potřeba blízkosti rodiče, to vše je podle knihy neadekvátní chování, které dítě jako dělá schválně?), kteří nemají své potřeby, nechává vystavovat díky pláči dítě stresu. (Dítě v 6 měsících by mělo spát 12 hodin v kuse? Cože?) Z rodičů dělá neschopné, pokud jim dítě v 6 měsících nespí celou noc. Myslím, že dnes by už tato metoda mohla být překonaná, vždyť kniha je z roku 2002! Zajímalo by mě, zda autor, v dnešní době, pokud stále žije? Si za metodou stále stojí. Myslím, že o spánku jsou novější a přívětivější knihy, za mě od Lenky Medvecové S láskou o dětském spánku. Jinak samozřejmě každého věc, asi to funguje, ale podle mě spíš stylem že dítě ten pláč prostě vzdá, když ten rodič nepřijde, což mi přijde docela smutné.

Myslím, že je to celkem šílená kniha a vřele doporučuji se jí velkým obloukem vyhnout. Nejde o to, že by mi vadila metoda "vyřvávání" jako taková. U nás totiž nic jiného nezabralo. Kniha nicméně nabízí dost mizerný návod, jak dítě naučit dobře spát bez cizí pomoci. Ne že by to podle ní nešlo, ale autor ponechává celou řadu důležitých otázek, které se zoufalému rodiči honí hlavou, bez odpovědi. Spoustu naprosto praktických věcí vůbec neřeší nebo je sotva zmíní. Ale hlavně že nám opakovaně s nesmírnou skromností vysvětlí, že metodu nepojmenoval sám po sobě sám. Super, jsem ráda, že to vím. Spousta jeho rad je minimálně řečeno diskutabilních. Právě adoptované dítě rovnou podrobit "vyřvávání?? Prořezávání zoubků nebolí, takže klidně nechejte vyřvat? Cože? Jemu asi zuby moudrosti nenarostly, hádám... A co se toho týče, tak té moudrosti nepobral zdaleka tolik, co tu rozdává. Co se mě týče, doporučuji raději knihu Dětský spánek v otázkách a odpovědích od Waldburgerové a Spivackové. Je srozumitelná, praktická a k tématu.