Děti slunce a země

Hodně, ale opravdu hodně zvláštní kniha. Svého druhu asi jedna z mála, co se mi kdy dostaly do rukou. Musím říci, že to pro mě bylo chvílemi utrpení ji číst. Časté skákání v čase, prostoru i střídání většího počtu postav mi čtení opravdu neusnadňovaly a z tohoto pohledu se mi kniha opravdu nezamlouvala. Na druhou stranu ale musím uznat, že děj a především pozadí tohoto příběhu je přinejmenším opravdu poutavé a z určitého úhlu pohledu také atraktivní. Je to příběh o rodině, přátelích, pohledu dopředu, odpuštění atd. Je tam vše. Jen člověk musí umět číst i mezi řádky. "Pamatuj, že ze všech lidí na světě tě může nejvíc zranit právě tvoje rodina. Proti těm, které milujeme, neexistuje žádná obrana." (s. 156)

Zajímavě vystavěný příběh dvou bratrů, kteří stojí jako soupeři na opačných stranách barikády. Jednoho rodové prokletí a vlastní brutalita strhne do temných vod narkobaronů, ve kterých se ovšem rychle stane alfa predátorem. Druhý hájí zákon a pořádek a je váženým tajným agentem. Očekáváte střet, který vlastně ani nepřijde. Kniha sleduje hlavně kroky mladšího Tobiase, který byl od mala postrachem okolí a o starším z bratrů většinu knihy ani nevíte. Ani postava Mluvícího deště, indiánské komando smrti, není plně využita. Celkově autor střídá témata s obrovskou kadencí a cvičí čtenářovu pozornost množstvím postav. Já bych byl radši kdyby vytěžil (veteráni z Vietnamu, tajný agenti, drogové kartely, indiáni pěstující marijánu, ..) z pár načnutých témat jejich potenciál. Zároveň kniha láká na úderné dialogy ve stylu Qentina Tarantina, což bych taky tolik nesouhlasil. Hodně rozporuplná a turbulentní kniha, kde se střídají výborné, úderné pasáže s těmi příliš složitě vypointovanými. 75%