Děti chovatelů slonů

Petr žije se svou rodinou, s bratrem Hansem, na kterého je spoleh, s krásnou a ďábelsky chytrou sestrou Tilte a psem Baskerem III., a samozřejmě s jejich, mírně řečeno, excentrickými rodiči ... na malém dánském ostrově, který naleznete uprostřed ,,, Moře možností. Je brzy ráno, začíná nový, svěží a nenapodobitelný den, ráno, kdy máte pocit, že svět je naprosto dokonalý, že tahle chvíle potrvá věčně ... je brzy ráno na ostrově a Petr se vás snaží dovést k tomu, abyste si začali všímat okamžiku ... ještě předtím, než vám dojde, jak zvláštní situace, ve které se Petrova rodina ocitla, je, a ještě předtím než o tom začnete přemýšlet, jakmile totiž přijdou myšlenky, ocitnete se v kleci ... a vězení, o které tu jde, není nic míň, nic víc, než náš život, to, jak ho žijeme, a nejhorší na tom je, že si ho stavíme a udržujeme my sami ... svými slovy ... a myšlenkami. A teď máte jedinečnou šanci, ... je ráno, chvíle předtím, než začnete vnímat ... a stavět ... další slova .... další myšlenky ... právě teď máte šanci ... všimnout si :-) ... tak ji nepropásněte ... otevře se Vám trochu jiný svět ... viděný očima čtrnáctiletého kluka ... s nadobyčejně vyvinutým pozorovacím talentem ... a chutí vidět svět a taky své rodiče ... trochu jinak ... ... máte jedinečnou šanci ... vstoupit a zahlédnout okolní svět, jak se každou chvíli sesype, a zahlédnout spolu s Petrem celé moře ... bezpředsudečných možností :-). Tenhle výlet není tak úplně bez rizika, musíte počítat s tím, že to, jak člověku je, se takříkajíc přenáší na okolí, a podle toho okolí vypadá, v jednu chvíli to může být v pohodě, a hned za chvíli, vám to může připadat jako místo, kam se člověk dovleče ... aby umřel... ... a pak jsou tu ještě ty pocity ... jakoby člověka svlékaly do naha ... které se dostaví, ještě předtím, než se stihnete dozvědět ...a pak se vám stane, že se skutečnost začne znovu měnit ... a není vám tak úplně jasné, co se blíží ... Buďte opatrní ... s niterností, která v tomhle příběhu na vás vyvěrá z každého řádku, se musí opatrně, je to sní totiž jako s běžeckým tréninkem, formu je třeba budovat postupně ... ... přesto to stojí za ten risk ... protože, když vydržíte a ustojíte poznání ... zjistíte, co se stane, když se člověk "položí do lásky" ... už to nikdy nezapomene :-))). Tak, to by bylo asi tak všechno ... chtěla jsem vám jen vysvětlit, proč na svých knižních zastávkách je dobré strávit pár minut i na Fino ... na ostrově, který je "jak perlička obklopená rozbouřeným mořem, jemuž ostrov udatně vzdoruje" ... mořem, které přesto není pro ostrov hrozbou ... ale tombolou ... a když budete mít štěstí ... vytáhnete si vítězný los :-).

Jestli máš doma stejně jako já Høegův oltář a na něm na čestném místě Cit slečny Smilly pro sníh, tak už jsi asi zjistil, že tam budeš muset udělat místo i pro Děti chovatelů slonů. Čím to asi je, že tyhle dvě jsou pravé diamanty, zatímco všechno mezi tím byly jen svačinky a čekání na Godota? Já nevím, v první osobě psal skoro vždy, ale tady se zase setkávám s těmi vypointovanými krátkými větami začínajícími spojkou, s něžně ironizujícími odstavci a přibyl i jednoduchý, ale docela účinný vzoreček na to, jak udělat vtip. A teď to téma, z toho takový hledající týpek jako ty zalapá po dechu stejně jako já a vzápětí zaplesá, když zjistí, že jeho nejoblíbenější, i když nevypočitatelný spisovatel se mu právě snaží ukázat cestu. A nebere si při tom na pomoc nikoho menšího, než všechny nejtěžší spirituální váhy, co se jich v historii našlo. Stejně jako já nemáš problém věřit, že jeden malý dánský ostrov dá místo k životu zástupcům všech největších světových náboženství, a zatímco se směješ tomu, že se společně vejdou i do jednoho pohřebáku, já jdu hledat, kde přesně v Kattegatu ten ostrov s podivuhodnou faunou a flórou leží. A přestože se oba právě věnujeme hlubokému vnitřnímu rozvoji, nezapomeneme se těšit z pasáží o jídle, protože je jasné, že většina foodblogerů by v tu ránu mohla jít k Høegovi do učení. A pak ta horečka opadne, ty se probereš, převlečeš zpocené pyžamo a než na tebe za tři čtyři roky přijde recidiva, s rozechvěním vyhlížíš třicátý červen, kdy má v češtině vyjít další høegovka (a ty ses za ty roky pořád nenaučil dánsky), a nevíš, jestli to bude zase další briliant, nebo jen kamínek do počtu, a jestli jsi to zrovna ty, kdo by měl o něčem takovém rozhodovat.