Dětem Zdeněk Miler a Krtek

Mlaďásek obvykle odpadává někde za Kubulou, jen jednou jsem se dostal až na konec. Některé příběhy jsou spíš jenom v nástinu, což mi vyhovuje, občas vyprávím po paměti, některé věci jednoduše, jiné rozvedu, třeba díly autíčka. Při noční lampičce je to balzám pro oči, stačí je zavřít, povídat a v pravou chvíli otočit stránku. Jedna z neoblíbenějších knížek.

Dali jsme to synovi k svátku ve třech letech, jemu několikrát přečteno a teď to čte po dvanácti letech zase dcera. Krteček a pohádky od Milera jsou české zlato. Vůbec mě nepřekvapuje, že je to oblíbené i v zahraničí.