Desátý Doctor Who Plačící andělé z Monsu

Plačící andělé byli jedním slovem dokonalí... První světová válka konečně ukázala, že Tardis je primárně stroj času a nejen teleportér na jiné planety a atmosféra doby se skvěle hodila. Příběh byl temný, smutný, ale přeci jen hrozně zajímavý a poutavý. Skvěle se mísila akce, napětí a i zábava. Samotní Andělé byli fakt super, žasnu, jak propracované, ale přesto tak moc vtipné dokáže doktorovo universum být. Když pominu samotnou akci, tak i vedlejší prvky jako romantika, životní osudy apod. hrály vše dobře a nevnucovaly se (až trošku na koketu Gabbi). Druhý příběh byla už taková klasická jednohubka, nějak extra mě nenadchla, ale nezahanbila, bylo to kratoučké. :) Co se týče grafické stránky, tak byla taky úžasná, druhý příběh byl větší umění, ale tak úplně mě kresba neoslovila, ale ten první fakt pecka. Pořád tak nějak váhám, jakého doktora mám raději, jestli desátého nebo dvanáctého, ale pak si řeknu, že mám doma oba a nemusím si vybírat, takže prostě beru všechno. Seriál mě tak úplně nedostal, knihy jsem nezkoušel, ale komiksy mě okouzlily. (Několik knih snad dokonce napsal Douglas Adams a já musím říct, že to je moc dobrý autor, protože v komiksech sem tam narazím na takové náznaky Adamsovské ironie a vtipu a prostě se k nim hodí, takže tomu možná dám šanci). :)

Určitě nejlepší DW, který u nás vyšel (a to i včetně 12.). Z minulého 10. DW jsem byl spíše zklamán, ale tato kniha vše vynahradila. Výborná ukázka hrůz a nesmyslnosti první světové války, do níž jsou zakomponováni příslušníci mimozemské civilizace, živící se životní energií lidí a kteří ve své andělské podobě opravdu nahánějí hrůzu. K tomu dobrý nápad s přesunem v čase, takže výsledkem je zajímavý a napínavý příběh. Druhý krátký příběh je už jen takový doplněk, který pro svou krátkost nemohl být moc rozveden a v totmo případě mne kresba moc neoslovila.