Nádhera, úžasné, ale tak trochu víc smutné. Nejdříve jsem přečetla Žízeň po životě. Pokud mohu doporučit přečtěte si nejdříve Deník v dopisech, zde si totiž uděláte jasnou představu o Vincentu van Goghovi. Kniha Žízeň po životě dle mého názoru z něj udělala naivního hlupáka, ale ve skutečnosti tomu není tak. Až přečtete tuto knihu dojdete k závěru, že to byl velice vzdělaný a nadaný člověk. Jen nemohu pochopit jak za celý svůj život prodal pouze jeden obraz. Když vidíte jeho obrazy, nebo i studie je k nevíře, že nikdo neviděl tu nádheru. Některé portréty, nebo pohledy do přírody jsou jako fotografie - neskutečně opravdové.

Po strhující knize „Já, Vincent“ Jiřího Žáka jsem sáhla po tomto „deníku“ v dopisech. Fenomén Vincent van Gogh mě pohltil, při četbě Vincentových dopisů, vesměs bratru Theovi, jsem si uvědomila, jak sečtělý, vnímavý i literárně nadaný člověk to byl. Malovat začal až ve 27 letech, žádné výtvarné vzdělání, jen tvrdá práce samouka plná kliček, zklamání, chudoby a neúspěchů. Oficiálně se prodal za jeho života jen jediný obraz, jinak s nimi občas platil za bydlení, stravu a jeho obrazy často končily jako tapeta nebo v horším případě jako otop… Vztah s bratrem byl neuvěřitelný, takové pouto, a navíc - bez bratrovy trvalé finanční pomoci by svět neměl ani geniálního malíře Gogha… Knížka je malá a reprodukované obrázky ještě menší, ale v zásadě to nevadí, plusem je obrovské množství obrazů a náčrtů, které skvěle ilustrují deníkové texty. A dnes si můžete většinu Goghových obrazů vyhledat na netu. A tak si říkám, co by tak Vincent, který se tak trpce vyjadřoval o nezájmu o své obrazy, říkal tomu, že jeho obrazy se dnes draží za desítky milionů dolarů; snad tam nahoře v tom malířském nebi cítí aspoň trochu zadostiučinění… „Používat vždycky a inteligentně ty krásné tóny, které barvy samy tvoří, když je člověk na paletě lomí, znovu - vycházet ze své palety, ze svého názoru na to, jak zacházet s barvami, aby byly pěkné, to je něco jiného, než strojově a otrocky kopírovat přírodu. Vezměme jiný příklad: představ si, že mám malovat podzimní krajinu, stromy se žlutými listy. Dobře - co na tom, když to pojmu jako symfonii ve žluté, jestli moje základní žlutá je, nebo není stejná jako žlutá, jakou mají listy, na tom málo sejde…“