Deník šílené markraběnky

Dvě hvězdy za odvahu vydat knihu s takovou literární "kvalitou". Forma deníku asi byla zvolena správně. Ačkoliv musím říci, že takové přeskakování, nedokončování...ani nálepka chaotičky moc nepomáhá akceptovat zmatek, který z knihy čiší. A nemluvím jen o emočních zmatcích... Přečetla jsem velmi rychle, abych měla za sebou. Moc mě nezajímají informace o "VIP", chtěla jsem udělat výjimku a zjistit nějaké pikantnosti z této společnosti, ale ani to se nekonalo. Jen zklamání a smutek z neurovnaného vyprávění.

Koho mohlo napadnout zařadit tuto knihu do Velkého knižního čtvrtku? Nejzajímavější, co jsem se z knihy dozvěděla bylo, že chybné zavěšení toaletního papíru je neomluvitelnou chybou pro aristokracii. Ale teď vážně, deník Zity Pallavicini se snaží vytěžit jen z toho faktu, že měla (nejspíš bouřlivý) románek s Knížetem. Jinak je její výpověď poměrně zmatené skákání ve svých vzpomínkách, a bohužel většina knihy se věnuje jejím milostným eskapádám v porevoluční době, které se díky aristokratickému původu a rodinným vazbám odehrávají ve vyšších kruzích. Je to vlastně takový bulvární románek pro ženy, přičemž autorka svého času pracující v bulvárním časopise se proti bulvárním novinářům v knize dost ostře vymezuje. Bohužel, to není ani vtipné. Málokdy lituji času, který jsem věnovala četbě knihy, v tomto případě zcela.