Deník morového roku

Úžasné dílo o morové nákaze, která zachvátila velkou část světa v 17. století. Přestože jde o fiktivní románovou kroniku, nesnižuje to její vypovídací hodnotu. Jak víme i z jiných historických pramenů, nějak takto tehdy epidemie probíhala. Daniel Defoe skvěle vykreslil začátek, průběh i konec morové nákazy. Popisuje nejen nemoc samotnou, ale i přístup lidí k epidemii, jejich myšlení, rozhodování, popisuje do jaké míry byli lidé v moci přeludů, předtuch, vidin nebeských i božích znamení. Popisuje jaká všechna opatření byla přijata a jaký celkový dopad měl mor na život v Londýně. Autor zařadil i jednotlivé drobné příhody, popis lidských osudů. Je obdivuhodné jak dokonale a podrobně měli tehdy sepsané pokyny. Starosta Londýna se s tím v 17. století vůbec nemazal. Bylo jasně přikázáno co při nákaze dělat, co se smí, co ne, jak se chovat. Dodržování daných postupů bylo tvrdě vymáháno, hrozily přísné tresty. Tady musím konstatovat, že v případě jakékoli pandemie se lidé chovají naprosto stejně napříč staletími. Lidská povaha se prostě vůbec nemění... :-) K přečtení doporučím jen těm, kterým nevadí spíše informativní forma knihy, tady nečekejte typický historický román. Taky je třeba si uvědomit, kdy byla kniha napsána, nehledejte tu současný čtivý literární styl.

Dočteno trochu se sebezapřením, čím více ke konci, tím více to byla celkem vysilovka na soustředění. Styl vyprávění mi čím dál více neseděl a některé věty jsem si musel přečíst i několikrát než mi došlo co tím (nejspíš) chtěl autor sdělit.... Ale svoji vypovídací hodnotu to má, ten popis starého Londýna, přístup tehdejších institucí, chování lidí, v něčem se to moc od dnešní doby nelišilo. Nadšení tedy nesdílím a to jsem se fakt těšil, ale kousal jsem to fakt těžce....