Konec prázdnin a ztráta kamaráda, ošklivá pravda pro Grega. Gregova nastávající puberta, ošklivá pravda pro jeho rodiče. Vzkaz pro Grega: Gregu, tvůj postřeh u pánských pisoárů podpořil sice moji fantazii a pobavil mě, ale jestliže se s Tebou budou nadále učit rodiče, stane se z Tebe pomalu, ale jistě velký poseroutka. A to je ošklivá pravda pro nás čtenáře, protože nás už ničím nepřekvapíš. Nicméně bavíš jednoho malého autistu v mém okoli, dokážeš ho upoutat a zklidnit a to zdaleka není pravda ošklivá. P.S.: Takže zase někdy nashledanou...

V současné chvíli jakožto knihkupce-studenta mě zajímalo, proč je Greg Heffley takovým fenoménem a proč si pro něj děti neustále chodí. Přestože mezi mnou a cílovou skupinou je rozdíl zhruba 12 let (je-li CS kolem 10), věk jsem si nepřipouštěl. Pata a Mata a Příběh hraček miluju už od dětství a baví mě dodnes, takže vůbec nebylo vyloučené, že si poseroutku užiju. Nebyla to bůhvíjaká jízda plná humoru a popadání se za břicho, přesto jsem se docela dobře bavil. Greg Heffley rozhodně není žádným vzorňákem. Ne všechny pasáže jsou pro menší děti vhodné, ale když už jsou kluci a holky na internetu aktivní někdy od první třídy, vážně pochybuju o tom, že by je poseroutka mohl nějak "zkazit". Rozhodně bych dětem tuhle četbu nezakázal, i když upřímně, nemůžu to nazývat knihou. Jako rodiče by mě štvalo, že mý děti pořád nemají co číst, když se poseroutka zfoukne do pár desítek minut... Měl bych ale na děti jednu připomínku - klidně si čtěte Gregovy příběhy, ale nezapomeňte přitom na Foglara, Enid Blyton, Harryho Pottera a Boříkovy lápalie. To je opravdová literatura (rodiče navíc budou moc na chvíli ulevit peněžence, protože přečíst tyto knihy zabere nějaký čas).