Deník běžence

Skvostné pokračování Válečného deníku. Peripetie v okupované Francii a následná snaha o emigraci do Latinské Ameriky. Viděno nesmiřitelnou optikou a jazykem plným ironie. Doporučuji.

'Journal de guerre' II. Pokračování se nese v duchu víceméně politického dění druhé polovinu roku 1940, 1941 až do října 1942. Malaquais se jako Žid ve Francii snaží skrývat a přežívat (včetně skrývání deníku), zároveň komentuje, co se děje ze dne na den nejen v Evropě, ale i po světě a život jde mezi těmi řádky tak nějak dál, hanění řady jmen, narozeniny, práce na novém románu, pozorování okolí a dění... vše mezi čekáním na snahu prchnout z Evropy, což se mu nakonec daří. Druhá část mě osobně už tolik nenadchla, zejména protože v první je vyobrazení války v neskutečně lyrických a přitom reálných pasážích zde utlučeno poněkud silně orientovaným politickým komentářem, jehož přítomnost vzhledem k okolnostem samozřejmě chápu, ale přijde mi, že pak čtu desítky stránek jen o tom, jak někdo píše shittalk na Duceho, Hitlera, Stalina, Churchilla, Japonsko, Francii, kritizuje vlastně všechny, možná z hladu, v jeden moment, když si dopřejí a výjimečně udělají kávu (nebo dají minerálku) a pak si ji místo cukru osolí, sic se tehdy smáli, ale říkal jsem si, jak nuzné to muselo být žití, ale alespoň ho člověk prožíval s někým, koho miluje (Galy).