Dějiny psychologie

Tuto učebnici nepovažuji za příliš povedenou. Autorce se, podle mně, často nedaří vystihnout podstatu příslušného směru či teorie určitého velikána psychologie, naopak odbíhá k detailům, které pak nemají smysl. Co na knize ocenuji, je mnoho úryvků a citací z původních zdrojů. Zaujalo mně, že autorka v učebnici umístila "báseň-nebáseň", poetickou reflexi amerického psychiatra Ronalda D. Lainga, autora slavného výroku "život je sexuálně přenosná nemoc". Takže jen tak k zamyšlení...: Nakolik musí být člověk chytrý, aby mohl být hloupý? Ostatní jí říkali, že je hloupá. Tak ze sebe dělala hloupou, aby neviděla, jak byli hloupí, když si mysleli, že je hloupá, protože bylo špatné myslet si, že jsou hloupí. Ona dala přednost tomu být hloupá a dobrá, radši než být špatná a chytrá.

Tohle zpracování historie psychologie se mi zdá poněkud nepřesné. Jednotlivé směry se mi nezdají správně vysvětlené a přehršel nevýznamných autorů k jednotlivým směrům na úkor vůdčích osobností, se mi nezdá správně zvolený přístup. Pro základní uvedení do psychologie ovšem dostačující.

Z těchto dějin jsem trochu na rozpacích. Na jednu stranu vcelku dobře vysvětluje jednotlivé školy a směry a s tím i spjaté autory. Na druhou stranu nechápu to, že se zde objevuje mnoho jmen, které (s prominutím) nejsou tak moc podstatné pro dějiny psychologie, ale za to autoři, kteří nám nechali nemalý odkaz, jsou zde opomenuti. Jeden příklad který mluví za vše, je absence Eriksona. Jak zrovna ten může chybět v dějinách psychologie mi zkrátka hlava nebere. Jinak se jedná o dobře srozumitelný text, v němž základní a důležité informace jsou (tedy většinou), ale jako samostatný materiál pro okořenění vědění bych tuto knihu určitě nedoporučil. Ačkoliv jsem si vědom toho, že se jedná „pouze“ o dějiny daného oboru, tak je zkrátka třeba další literatura - už jen z toho důvodu opomenutí některých autorů.

Tuto učebnici nepovažuji za příliš povedenou. Autorce se, podle mně, často nedaří vystihnout podstatu příslušného směru či teorie určitého velikána psychologie, naopak odbíhá k detailům, které pak nemají smysl. Co na knize ocenuji, je mnoho úryvků a citací z původních zdrojů. Zaujalo mně, že autorka v učebnici umístila "báseň-nebáseň", poetickou reflexi amerického psychiatra Ronalda D. Lainga, autora slavného výroku "život je sexuálně přenosná nemoc". Takže jen tak k zamyšlení...: Nakolik musí být člověk chytrý, aby mohl být hloupý? Ostatní jí říkali, že je hloupá. Tak ze sebe dělala hloupou, aby neviděla, jak byli hloupí, když si mysleli, že je hloupá, protože bylo špatné myslet si, že jsou hloupí. Ona dala přednost tomu být hloupá a dobrá, radši než být špatná a chytrá.

Z těchto dějin jsem trochu na rozpacích. Na jednu stranu vcelku dobře vysvětluje jednotlivé školy a směry a s tím i spjaté autory. Na druhou stranu nechápu to, že se zde objevuje mnoho jmen, které (s prominutím) nejsou tak moc podstatné pro dějiny psychologie, ale za to autoři, kteří nám nechali nemalý odkaz, jsou zde opomenuti. Jeden příklad který mluví za vše, je absence Eriksona. Jak zrovna ten může chybět v dějinách psychologie mi zkrátka hlava nebere. Jinak se jedná o dobře srozumitelný text, v němž základní a důležité informace jsou (tedy většinou), ale jako samostatný materiál pro okořenění vědění bych tuto knihu určitě nedoporučil. Ačkoliv jsem si vědom toho, že se jedná „pouze“ o dějiny daného oboru, tak je zkrátka třeba další literatura - už jen z toho důvodu opomenutí některých autorů.

Z učebnice jsem dost rozpačitá. Autorka si nedrží nestranný postoj a k některým směrům vyjadřuje osobní názor (ten podle mě do daného formátu nepatří), k jiným, které by se daly úplně stejně zpochybnit, se nevyjádří. Navíc mi přijde, že tam některé směry a významné osobnosti zcela chybí. Jestliže si kniha klade za ambici přehledovým způsobem pojmout dějiny psychologie, výsledek bych hodnotila jako zcela nedostačující a bohužel i zavádějící.