Dějiny nové moderny 3 Věk horizontál

Je vidět, že autoři už přišli na klíč, jak s výkladem literatury naložit. První díl jsem hodnotil nejhůře, protože se zmítal v neujasněnosti koncepce, druhý byl již koncentrovaný a tento třetí stejně dobrý jako druhý. Ten prostřední to měl totiž "nejjednodušší", neboť se nelámaly epochy. V tomto třetím dílu je třeba vyzdvihnout kontextuální kapitolu Jiřího Brabce Spisovatelé ve "věku železa a ohně" a na ni navazující studii téhož autora o próze Horizonty vědění a řeči. Skvělé jsou i dílčí kapitoly Jiřího Wiendla Metamorfózy básnického obrazu, Michala Bauera Básník, spisovatel, umělec nebo Jiřího Vojvodíka Experimenty se skutečností. Protože tento díl zpracovává celé období protektorátu i třetí republiky, měl velmi těžkou úlohu, neboť řada kontinuit byla dvakrát rozpojena. Zvolené řezy jsou však velmi účinné a vypovídající, celek dává velmi komplexní představu nejen o jednotlivých obdobích, ale i o celkových proměnách myšlení, vizí, nadějí i zklamání. Podrobně rozebírá jednotlivé kampaně, kauzy, pohled marxistické literatury a kritiky i katolických kruhů, analyzuje představy surrealistů apod. Jsem šťastný, že se mi tato trilogie dostala do ruky, velmi mě obohatila v mnohých souvislostech české literatury a kultury a ukázala mi i silné a slabé stránky analytických přístupů k literatuře a jejich dějinám.