Dějiny českého soudnictví

Krásná reminiscence. Dějiny veřejné správy a dějiny českého soudnictví stojí za to si připomenout. Samotné dějiny soudů sice jsou zajímavé, ale zajímavější je zachycení uvažování té doby, utváření základů pro soudnictví a základů soudnictví, obecného a článkovitého systému. Zvýrazněn měl být předěl mezi nesoudním a soudním stavem/systémem. Co bylo nesoudní, ale mělo/mohlo (úvahy) být považováno za soudní rozhodování, co bylo soudní (přestože prvky organizovaného soudnictví postrádalo), co bylo soudní (s historickými prvky organizovaného soudnictví) a co bylo soudní (tak, jak známe ze současné doby s prvky organizovaného soudnictví). Nemuselo by se jednat o komparativní analýzu, ale šlo by spíše o upřesnění a hlavně zdůraznění toho, jak se naše soudy vyvíjely, z čeho se vyvíjely, odkud, kam. Je to tam zčásti popsané, ale jen málo a je to skryté, přitom ten předěl považuji za velice důležitý, a to natolik, až mi připadá, že to tam, na rozdíl od jiného textu (především výčtu až seznamu soudů), chybí. Chci říci, že mi šlo o to vyzvednout ten potenciál ku vzniku a rozvoji, případně dalšímu rozvoji soudnictví, a jak jsem již psala výše, šlo mi o ten předěl, o to, kdy, jak a proč došlo k jinému uvažování, tedy k tomu, že země potřebuje soudy. Tento předěl mohl být více rozepsán, rozpitván a možná mohla být o tom celá kniha. Ale to už bych se dostala někam jinam a snad vyhledala jinou literaturu, která by byla více než skriptová. Pro toho, kdo hledá ucelený systém soudnictví našich zemí/našeho státu, knihu doporučuji.