Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Srí Lanky

Kniha se naštěstí nezabývá přílišnými podrobnostmi, spíše je stručnějším přehledem dějin jednotlivých států než nesrozumitelným seznamem ještě méně srozumitelných a zapamatovatelných jmen panovníků. Jedinou výjimkou je Srí Lanka, kde je popis méně záživný a srovnatelný tak s Dějinami Indie. U dějin Pákistánu doporučuji srovnat popis krize související s jeho rozdělením na vlastní Pákistán a Bangladéš s popisem téhož z pera Henryho Kissingera v Rocích v Bílém domě. Ten je zřejmě motivován pozitivní zkušeností se vztahy s vojenským vedením země a zprostředkováním kontaktů USA s Číňany před summitem Maa s Richardem Nixonem, než aby kladně hodnotil protesty a levicové sklony zástupců Východního Pákistánu podporované ze strany Indie oslabující tak pozice jejího západního souseda.

Chtěl jsem se dozvědět něco nového o regionu, který se nachází na okraji mého zájmového spektra, a tak jsem sáhl po jistotě - edici Dějiny států a ani tentokrát jsem nebyl zklamán. V případě Pákistánu a Bangladéše mě kniha zavedla přímo do mnou preferovaných moderních dějin a dokázala mi objasnit asi vše podstatné, jako bylo rozdělení těchto dvou zemí, spor o Kašmír, těžké začátky pákistánské nezávislosti nebo zvolení první muslimské premiérky. Unikátní je kapitola o česko-pákistánských vztazích. Přesto bych zde uvítal více informací o pákistánském jaderném programu, který byl zmíněn jenom okrajově. Kapitola o Bangladéši zajímavě popisuje politickou kariéru Mudžíbura Rahmána, o jehož existenci jsem měl povědomí z jeho portrétů, které jsou dodnes v Bangladéši všudypřítomné. Co se týče historie Nepálu, ta mě nejvíce překvapila svou nezvyklou krutostí a koncentrovaností mimořádných událostí s tím, jak se přibližovala moderní době. Kniha je prakticky jediná v českém jazyce, která detailněji popisuje Bhútánskou historii a kulturu, čehož si cením. Maledivy a Šrí Lanka jsou poněkud méně záživné a čtenář pravděpodobně bude mít problémy se zorientovat v nepřehledné změti dlouhých, nic neříkajících jmen. Velkou škodou je, že kniha vyšla v roce 2003 a poté již nebyla aktualizovaná. Za 22 let se v těchto zemích odehrálo mnoho změn a rozhodně by stály za zmínku. Například nedávné nepokoje v Nepálu, Indicko-Pákistánské potyčky na hranicích nebo premiérství Imrana Chána. Bangladéš byl v posledních letech vystaven uprchlické vlně Myanmarských Rohingyů a strategická poloha Malediv v nové geopolitické realitě nabyla nového významu. Bhútán v roce 2008 přešel z absolutistické monarchie na parlamentní systém a dnes zažívá fungující energetickou udržitelnou revoluci, kterou mu EU může jenom závidět. Bhútán má jako jediná země na světě negativní uhlíkovou stopu, 100% energetickou soběstačnost a elektrickou energii pro svoje obyvatelstvo zdarma, nebo za velmi nízké tarify.