Dějiny Anglie Tudorovci

Moc se mi líbila. Kniha je psaná čtivým vypravěčským stylem. Líbí se mi i spojování souvislostí, aby vysvětlil PROČ+KDO+S KÝM :-)))

Kniha, která není tolik o Tudorovcích, jako o tudorovské éře. Kniha, která není tolik o tudorovské éře coby celku, jako o náboženských rozporech a změnách, stejně jako vzniku anglického národního sebe(u)vědomění v Anglii 16. století. Vzhledem k tematickému zaměření pak celkem chápu, proč Ackroyd prakticky zcela vynechal Jindřicha VII., což je jinak poměrně obvyklé "klišé" u literatury zaměřující se na tudorovskou éru. Kniha, která spíš než o zástupcích tudorovského domu, vypráví o významných osobnostech tudorovského dvora; od notoricky známých jako Wolsey po nepříliš známé jako Northumberland, neboli Warwick. Mimochodem, nositelé jména Warwicků zastávají v dějinách Anglie velice často velmi pozoruhodnou pozici a osud. Nechybí tu sebemenší známá figura z tudorovského období, spousta nepříliš často zmiňovaných skutečností a událostí, stejně jako souvislostí a kontextů. To všechno nabízí hned několik skvěle padnoucích dílků do složité mozaiky, jíž stále fascinující tudorovské období je. Jelikož se Ackroyd zaměřuje primárně na náboženskou stránku 16. století, což je skutečně signifikatní problematikou dané epochy, stejně jako na výrazné kliky a síly tehdejší politické sféry, nečekejte mnohokrát zpracované životopisy tudorovských vládců. Tahle kniha je vyčerpávajícím, přestože velmi dobře psaným a čtivým příběhem dynamického období anglických dějin, které mělo nemalý vliv na dění v celé Evropě. Ackroyd píše se skvělým nezaujatým odstupem, kdy čtenáři nenabízí žádné vlastní závěry, nýbrž předkládá čistě známé fakty a skutečnosti. A jestliže se někde objevují nejistoty nebo pochybnosti, pak je nepokrytě určí. Občas uhne nějakým tím peprným "špíčkem" pro osvěžení, čímž mě samotnému nabídl něco, o čem jsem dosud neslyšel. Přičemž předpoklad (nikoli fakt), že Alžběta I. byla první historicky zdokumentovanou osobou nosící náramkové hodinky, patří mezi ty skutečně odlehčené a zároveň nejmenší. Ještě více fascinující a poučná pro mě byla kapitola o Creditonských stodolách, o kterýchžto nepokojích jsem dosud neměl moc povědomí. Jedinou potíž s knihou přeci mám, což je její forma. Jakkoli čtivě a kvalitně napsaná, trpí trochu vytržením z kontextu. Psána a vyprávěná plynule a spíš "populárně" než odborně, je v ní horší orientace a postrádá odkazy na jakoukoli literaturu (čest skvělé doporučené četbě na závěr a rejstřík) nebo prameny, což stěžuje pozdější práci s knihou. Částečně to je způsobeno patrně tím, co Ackroyd zamýšlel. Převyprávět a udělat kompilaci anglických dějin. Což se mu v šesti dílech podařilo. Do češtiny však byly přeloženy jen dvě části. Tudorovci jsou tou druhou. A do povědomí těch, které toto období zajímá, by se Ackroydovo dílo určitě mělo dostat. I pro část věnovanou Eduardu VI., který bývá často přehlížen.