V atraktivním prostředí podmořské základny rozehrál Lincoln Child zajímavý příběh o objevování tajemství v hlubinách, lidské touze po poznání i zaslepeném fanatismu. Tématicky je kniha podobná filmům jako třeba Levinsonova „Koule“ nebo Cameronova „Propast“, jen se tolik nezabývá psychologií postav a jejich vzájemnými vztahy. Děj většinou sledujeme prostřednictvím lékaře Petera Cranea, jehož úkolem je diagnostikovat a vyřešit množící se tělesné i duševní obtíže členů posádky. Crane je samozřejmě ten správný americký ultraklaďas, ale drží se ještě ve snesitelné rovině - není to úplný superman. U několika lidí se časem koná „nečekaný“ twist, ovšem postavu pana Flytea a jeho mysteriózní pindy jsem nepochopila... možná ani sám autor nevěděl, co vlastně chtěl tímhle podivínem sdělit. Přes charakterovou mělkost a další výhrady mírnějšího charakteru je „Hlubinná bouře“ příjemně napínavým a svižně čtivým románem, alternativou k dobrodružným dílům Jamese Rollinse. Osobně mám v oblibě (tedy jako čtenář, divák či hráč) tísnivé prostory různých izolovaných stanic, ponorek, kosmických lodí atd., hodnotím tedy o chlup výš: 75%.

Dobrodružný sci-fi román, který splnil moje očekávání. Tajemství neznámé technologie uložené pod Mohorovičovou vrstvou se snaží odhalit americká vrtná souprava, aniž by její velitelé věděli do čeho se pouští. Ještěže je povolán doktor, který se postaví proti těm nejhorším a sem tam někoho i zachrání. Poslání knihy je varující a dost pesimistické, co se týče významu Země a této civilizace. Srandu snad ale nikdo nečeká.