Dědictví zmaru a krve

Jsou knihy, u kterých si po pár kapitolách řeknete, že přesně víte, kam to směřuje, a pak jsou tu knihy jako je Dědictví zmaru a krve které vás vezmou za límec, hodí do špinavých ulic plných páry, magie, intrik a rodinných vendet a odmítají vás pustit, dokud neotočíte poslední stránku. A jestli vám něco říká seriál Peaky Blinders, ale se steampunkem, magií a špetkou alchymie, tak jste zhruba v polovině cesty k tomu, abyste tuhle knihu zbožňovali. Největší síla příběhu pro mě ale neležela ani tak v samotném světě, i když ten je naprosto skvělý, jako spíš v romantické lince. Já totiž žeru pořádný slowburn a tady jsem dostala přesně to, co mám ráda: dlouhé pohledy, neochotu přiznat vlastní city, vzájemné popichování a napětí, které by se dalo krájet průmyslovou pilou. Camilla a Nico pocházejí z rodin, které by si nejraději navzájem podřezaly krk, a přesto jsou nuceni spolupracovat, což vytváří naprosto skvělou kombinaci rivality, přitažlivosti a frustrace. Camilla si navíc okamžitě vysloužila místo mezi mými oblíbenými hrdinkami. Není to žádná bezmocná květinka čekající na záchranu, ale žena, která ví, co chce, dokáže se postavit nepřátelům a zároveň si zachovává dostatek lidskosti, aby jí člověk od první chvíle fandil. Miluju fantasy světy, které nejsou jen kulisou, a tady je krásně vidět propojení magie, vědy, průmyslu a alchymie. Všude cítíte kouř z továren, slyšíte rachot vlaků a zároveň máte pocit, že za každým rohem číhá nějaké tajemství nebo rodinné spiknutí. Celé to působí špinavě, nebezpečně a živě, což perfektně sedí k příběhu o soupeřících rodinách, moci a starých křivdách.

Tato kniha me osobne az tak nebavila, prisla mi roztahana, nezazivna, trvalo dlouho, nez se dej poradne rozjel. Kdybych ji necetla, tak by se nic nestalo. Cele to bylo takove plytke a zajimave to zacalo byt az tak posledni ctvrtinu. Ale nijak zvlast knihu ke cteni nedoporucuju, navic je dost draha.