Dědicové děsu

Jak už to u povídkových sbírek bývá, jejich kvalita je různorodá a u absolventů Literární akademie je to znát ještě více. Za nadprůměrnou povídku mohu označit snad jen Oči pouště, kdy jsem skutečně pociťoval nějaké emoce, jako třeba zhnusení v momentě, kdy měli hrdinové konzumovat jistou nechutnou směs. Ostatní povídky bych pak řadil spíše průměru a podprůměru, kdy mi třeba vadilo nadužívání přívlastků a klišovitých přirovnání u Michala Ozogána, které se přitom ani na místě nehodily. Fakt třeba nepůsobí dobře, když někdo leží v kaluži vlastní krve a je u toho popis, že se postava převalovala jako kapr na suchu. Za sebe spíše nedoporučuji, ale méně náročné čtenáře určitě pobaví.

Partička českých pseudospisovatelů se rozhodla opajcnout Lovecrafta... Celé špatně...Težkopádné a nudné. Dočíst to do konce bylo stejné utrpení jako bez "oblbováků" porodit patorčata ... Kopie rozhodně nikdy nedosáhne kvalit originálu. Škoda mrhat slovy. Nedoporučuji...