Dědička ohně

Tak a mám za sebou i Dědičku ohně a co na ni říkám? Chvíli mi trvalo zvyknout si na střídání pohledů postav, ale brzy jsem si zvykla a nejvíce mě nakonec bavily kapitoly s Celaenou a Jeřábem. Jeřába jsem ze začátku nemohla vůbec vystát kvůli jeho chladného chování a obřímu egu, ale postupně jsem si ho oblíbila a možná ho mám momentálně raději než Chaola. Naopak kapitoly s Manon a Abraxosem mě zprvu vůbec nebavily. Byla jsem zmatená z nových postav a musela jsem si vše utřídit v hlavě. Manon jsem však později přišla na chuť a Abraxos je prostě úžasný, co si budeme povidat. Nejméně mě bavily kapitoly z pohledu Chaola a Doriana, i když místy byly i zajímavé. Stejně jsem se ale vždycky těšila na kapitoly s Celaeou. A co se týče Aediona, tak mám v hlavě velký otázník a uvidíme, jestli si ho nakonec oblíbím nebo ne. Celkově mě ale více pohltila druhá polovina knihy a každou stránku jsem hltala. Jsem vážně zvědavá, co přinese další díl.

Panebože, tahle spisovatelka píše jako bůh. Tohle bylo tak neskutečně dobré a to nemluvím o tom co to dělalo s mými emocemi. Panebože pecka, fakt pecka. Tady už Celaena dostává jinou podobu i jinou, lepší povahu. No a konečně boží chlap Rowan. Líbí se mi i ty druhé postavy hlavně čarodějka Manon. No nic valím na další díl.