Dědic klanu

„…každý svět v sobě musí mít nejen laskavost, ale i hrůzu a divy.“ S příchodem mocného a zvráceného na´kyrima Aeglysse se však zdá, že pro laskavost už na tomto světě nezbylo místo. Vyznavači Černé stezky okolo sebe rozsévají jen zlobu a nenávist. Brian Ruckley překonal úvodní ostýchavost a s plnou vervou se podruhé vydal mezi Pravé klany, jež už dávno ztratily veškerou víru v Bohy. Oproti předchůdci je vyprávění daleko jednoznačnější a přímočařejší, přičemž k posunu došlo i na úrovni samotných hybatelů děje. Už to ani zdaleka nejsou takové loutky, jako v prvním díle, jejich charaktery se prohloubily a jednotlivé výstupy konečně i dávají smysl. Co naopak zůstalo beze změn, je syrovost a bezútěšnost vlastního příběhu. Tak zlou a depresivní náladu celého opusu aby jeden pohledal. Dokonce i pojmy jako čest, přátelství a oddanost v tomhle černotou prolezlém dramatu úplně ztrácejí na významu a krčí se kdesi v koutě. Na druhou stranu má Brian celou strukturu děje a výrazovou stránku natolik promyšlenou, že jistou přitažlivost a uhrančivost dílku prostě nelze upřít.

Dosť ťažká kniha čo sa čítania týka. Niektoré strany som čítala dva krát, hlavne pre pochopenie rodov a mien :-/ ...inak celkom zaujímavá kniha..