Mým dětem se knížka líbí, vnímají ji jako pohodové, nekomplikované vyprávění o malé holčičce a vůči ideologické indoktrinaci autora zůstávají naštěstí zcela imunní. Já mám problém se skutečností, že mi ty příběhy zabývající se etikou a etiketou, připadají poněkud povrchní a ploché. Taky mi vadí naprostá absence humoru či jakékoli dětské nadsázky. Viktorka je dcerkou úspěšných, pracovně velmi vytížených rodičů, kteří péči o ni často přepinkávají na slušňáckého dědečka. Dědeček Viktorku blahosklonně edukuje a vštěpuje jí etické zásady typu, že slušně se chováme i k uklízečkám, chudým lidem či uprchlíkům. V jedné příhodě dědeček dokonce lítostivě zaslzí nad opékajícím se seletem, jinde zas přispěje neposlušné, v důsledku vlastní neposednosti oslepnuvší holčičce na vodicího psa a na dálku adoptoval chudé indické děvče, které díky jeho štědrosti může chodit do školy a posílat mu každoroční souhrn vynikajících školních výsledků. Člověk nejvíc vychovává, když nevychovává. Taková neotesaná Pipi Dlouhá Punčocha strčí svou velkorysostí a smyslem pro spravedlnost dědečka do kapsy a živelný, nápaditý a tvořivý Emil z Lönnebergy dává s přehledem všem Viktorkám na frak...

Nenásilná knížka o světě kolem nás, spojená s ponaučeními o mezilidských vztazích a pravidlech chování, se mi líbila. Také ilustrace jsou pěkné. Jak doopravdy funguje na cílovou skupinu, to se dozvím za pár roků. Zatím, jako foršus, dávám čtyři hvězdy.