Death Vigil

Maličko jsem si nadhodnotil, ale jde o první díl sympatické série, tak proč jednou taky trochu nepodkouřit. Stjepan Šejić přistupuje k příběhu s lehkostí táborového vypravěče, kdy příliš nezabíhá do podrobností ani nenudí dlouhými úvody. Čtenář se však neztrácí v zákonitostech světa, stejně jako v základních pilířích co, kdy, jak a proč. Nejsilnější stránkou jsou přitom obličejové mimikry, kdy aktéři nemusí nic říkat a vy naprosto přesně víte, co si mezi sebou sdělují. A když už promluví, většinou jde o zábavné špičkování. Death Vigil díky tomu připomíná hororový sitcom založený na svérázných postavách a skutečně děsivých monstrech. Mouchy by se našly, třeba právě v té komediálnosti, kdy se to chvílemi až přehání s rodinou, co je základ státu. Sama Smrtka navíc působí dojmem nevyzrálé puberťačky, což úplně nesedí k její dlouhověkosti. Ne že by ovšem nebyla skvělá. Každopádně bavil jsem se parádně, přičemž nezklamala ani zápletka, přestože pohádkové zakončení si tak úplně nezasloužila.

Šejić nějak ujíždí na ženských hlavních hrdinkách:). Pro mne je jednoznačným vrcholem jeho u nás vydaných knih Harleen, ale ani toto nebylo špatné. Už úvodní dvě scény (vyvolávání duchů na hřbitově, schůzka zamilovaného páru) hodně pobavily a rychle vtáhly do děje. Autor opět hodně staví na verbálním i neverbálním vyjádření vzájemných vztahů jednotlivých postav a k tomu přidává velkou kupu různých monster a jiných záporáků, kteří mají různé cíle a i mezi sebou osnují intriky. Jen ten závěr byl pro mne až moc happy. Nějak mi neseděl ke zbytku knihy. Každopádně zápletka je celkem fajn, jen se trochu obávám, že pokračování u nás nevyjde.