Dead Poets Society

Společnost je jedním z mých nejoblíbenějších filmů vůbec - už jsem už dlouho plánovala vyzkoušet i knižní verzi. Pro informaci - jedná se o novelizaci napsanou podle scénáře k filmu, ne o předlohu známého snímku. To považuji za velmi důležitou informaci, bez níž člověk nedokáže knížku vnímat opravdu pořádně. A možná vám to objasní i určité části mé recenze. Začneme však hezky popořadě. Kniha je krátká, má poměrně velká písmenka a ubýhá to docela rychle, textově to však nebylo nijak zajímavé a styl psaní bych zařadila za průměrný (což už něco znamená od člověka, který přece jenom se čtením v angličtině zas až tak velké zkušenosti nemá). Taky bych řekla, že v porovnání s filmem nám verze na papíru nic nového kromě pár vyškrtnutých scén nepřidá. Film se vyznačuje svojí hloubkou a silném, emocionálním zážitku - to, přiznávám, není vůbec jednoduché převést do knihy, kord když je takhle krátká. Nebudu ale lhát, tady se to prostě nepovedlo. Minimálně první půlka ve mě nevyvolala vůbec nic kromě nostalgie. Druhá půlka, uznávám, ta už se mi líbila víc, skvěle zaznamenala, jak snadno může milná představa svobody přivést mladého chlapce do katastrofického konce. I tak se to prostě filmu nevyrovná. I přes to všechno miluju ten příběh jako takový, a něco takového prostě nemůžete zkazit, ať už na plátně či na papíře. Bohužel v knize se nachází jedná konkrétní scéna velice blízká znásilnění. To ve filmu není. Celková sexualizace žen v textu mě velice znepokojila. Ano, spousta těch scén je i ve filmu a ano, dává to smysl, protože příběh vypráví o dospívajících chlapcích, které logicky zajímají a přitahují holky. Kdyby jenom autor knížky kladl trochu větší důraz na myšlenky ukryté v příběhu a trochu méně holkám... Ve filmu na tenhle aspekt rozhodně není kladen takový důraz a narozdíl v knize to působí přirozeně. Achjo. Neříká se mi to snadno, protože film miluju a ten příběh je úžasný z mnoha ohledů, a z se člověk diví, kolik se toho dá na jeho novelizaci zbabrat. Knížka mě na jednu stranu přivedla zpět domů, ukázala mi pohled na děj a postavy trochu jinak a autor se s tímto nelehkým úkolem vlastně popral celkem dobře, ale. Když jsem se zrovna nenechávala unášet podzimní atmosférou, nemohla jsem přehlížet všechny nedokonalosti. Moje rady na konec: film si pusťte. Neváhejte. Co se knihy týče, zvažte to. Někteří se nejspíše bezmezně zamilujeí i do ní, ale já mezi ně bohužel nepatřím.