Dcery Jidášovy

Třetí kniha Jidášského cyklu se opět obsahově proměnila: pryč je středověk, tajemné společenství Jidášových dětí i plejáda druhově rozmanitých upírů. Zůstali jen dlaci a sídhe neboli bánší, kteří rozpoutali zběsilou válku o nadvládu nad Irskem. A zatáhli do ní i Siu Sarkowitzovou s její rodinou. To, co začínalo jako moderní upírský příběh, se proměnilo v akční komiksovou střílečku, lehce okořeněnou irskými mýty a legendami. Přestože ani v předchozích knihách se nenašlo mnoho milosrdenství, Dcery Jidášovy jsou ve svém vyznění až syrově nelítostné a hledat tu nějaké odlehčení je téměř marná snaha. Autor navíc zahalil mocenské struktury v Irsku natolik, že jsem po většinu času ani netušil, kdo za koho vlastně kope a proč dělá to, co dělá. Na druhou stranu akční složka románu je dostatečně napínavá, aby celý ten spektákl udržela nad vodou, takže i přes výhrady jsem hltal stránku za stránkou jako dobře zaběhnutá čtecí mašina.

Dlouho jsem čekala na pokračování a když jsem ho konečně začala číst zjistila jsem, že mám velký problém se zorientovat. Třetí díl ze série Jidáš se prolíná jak s knihami Ritus, Sanctum,tak i s Krvavé brány. Všechny tyto knihy jsem už četla a přesto jsem měla problém. Od druhé poloviny (a s lepší orientací) jsem si knihu začala naplno užívat. Je plná násilí a sexuálního nádechu a jako oddychovka je skvělá. Přesto jsem mírně zklamaná, jelikož jsem čekala velké vyvrcholení celé ságy, ale autor si opět nechal spoustu zadních vrátek.