Dcera Sparty

Další kniha s tématikou řecké mytologie. Kniha zaujme již svou obálkou a děj hezky plyne nic se nejeví navíc a zbytečně. Chování postav odpovídá věku a co se týče jejich charakteru Dafne není žádná ufňukaná slečinka ale holka co problémům staví čelem Apolon je sice na začátku namyšlený ale v průběhu knihy ho poznáváme blíž. V knize jsou samozřejmě i mytologicke bytosti a pár napinavych scén. Za mě celkem průměr Kniha nenadchne ale ani neurazí a pro fanoušky řecké mytologie bude poutavým příspěvkem na rozšíření obzoru

!!!POZOR SPOILER!!! Tak tohle bylo velký špatný. Jako asi většinu mě nalákala anotace a krásná obálka. Slibovali nádherný příběh z řeckých mýtů. Mé oblíbené téma. Takže jsem si myslela, že kniha bude přímo pro mě. Bohužel se tak nestalo. Příběh sám o sobě byl velice jednoduchý. To by mi ani tak nevadilo. To jsem dokonce i čekala. Ale co mě dostalo, bylo to množství nelogičností, co se v příběhu nacházeli. Nevím jestli to nebylo jenom překladem, ale autorka jednou řekla, že platí tohle a hned druhou větou to prostě neplatilo. Strašně špatně jsem se u ní orientovala v prostoru. Jednou je potok daleko od koní. Ani ne za tři věty se v něm ty koně pomalu koupou. Jednou je úzký ohraničený prostor a o tři slova dál je zase obrovský. Také jsem měla problém s tím, že autorka nakousla myšlenku nebo nějakou akci, pak jakoby vynechala odstavec či dva a pokračovala v příběhu. Nehledě nato, že se snažila nacpat do příběhu tolik akce, že nedala možnost rozvinout nějak charaktery postav. Postavy jsou kapitola sama o sobě. Dafné je nesnesitelná, namyšlená a přesvědčená o své důležitosti. Mary Sue jak vyšitá. Na začátku knihy jsem si říkala, že takhle začíná hodně hrdinek, že se určitě během cesty alespoň trochu zlepší. Bohužel jsem byla vedle jak ta jedle. Nejenže se její charakter nezměnil. Ale měla jsem pocit, že je sebestřednější ještě mnohem více než na začátku. Apollón byl přesně takový jakého jsem si představovala. Trochu namyšlený, okouzlující bůh. Jediná postava s kterou jsem v knize neměla problém. Lyku mi byl sympatický pouze jako vlk. Jeho lidská podoba mi k němu vůbec neseděla. Théseus byla postava o ničem. Autorka ho tam dala jenom proto, aby na něj mohl Apollón žárlit. Jiný důvod pro něj nebyl. Když ho autorka zabila, tak na setinu sekundy mi ho bylo líto, ale autorka jela v příběhu tak moc rychle, že nikdo neměl ani čas nad ním truchlit. Záporák byl jasný. Kdo zradil Olymp? Hádat můžete hned a jako u většiny příběhů s touto tématikou to byl Arés a bohyně Nyx. Kdo mě trochu překvapil, to uznávám, že se k nim přidal byl Hermés. Ale jako všechno ostatní v příběhu dostali tak málo prostoru, že je člověk nemohl ani začít nenávidět, ani pochopit jejich důvody k tomu proč udělali, to co udělali. Jediný důvod proč si někdy přečtu další díl, pokud u nás vyjde, bude má touha se dozvědět, kdo je otcem hlavní hrdinky. A taky trochu zvědavost, jestli se autorka ve svém psaní zlepšila nebo to bude pořád sfouknuté horkou jehlou.