Člověku se vážně nechce věřit, co všechno se dělo za zdmi koncentračních táborů, ale je to bohužel pravda. A smutné je, že další a další generace zapomínají.....

Nejprve chci poděkovat @Knihydobrovsky za tento recenzní výtisk a mít tak možnost ho recenzovat. Musím se přiznat, že mi čtení zabralo dost času. Vůbec to nebylo tím, že by se četla ,, špatně ". Šlo o utřídění myšlenek. Už jsem četla víc knih s touto tématikou. Každá mě šokovala. Což je logické. Ale tahle mi přišla od těch předešlých v něčem jiná. Možná to je dobou, ve které vznikla. Nevím. Je těžký hodnotit takové knihy. Co vlastně hodnotíme? Pokaždé, když jsem knížku odložila, bála jsem se, co napíšu do recenze. Bála jsem se, že se nechám unést svými pocity a dojmy. To, co se v Osvětimi (a jinde) dělo, to víme, tušíme... Mám-li ale něco ke knize napsat, musím tedy sdělit své pocity ze získaných informací samotné hrdinky. Je obdivuhodné, jak se o Tolu její matka postarala. Jak ji vedla. Učila. O to víc mě zaskočilo, když se Tola rozhodla odcestovat v době, kdy ji matka nejvíce potřebovala. Těžko se vžít do situace, kterou jsem neprošla, ale já osobně bych to asi neudělala. Její smrt bych si vyčítala po zbytek života. Nepochopila jsem toto rozhodnutí. Ne u někoho, kdo zažil Osvětim, hlad, zimu, strach... čekala bych větší skromnost. To samé jsem cítila, když jsem četla o jejím otci. Také ho ,,opustila" když umíral. Celá kniha je příšerná, ale konkrétně tyhle dvě situace mě rozplakaly. Tyto knihy s touto tématikou by měl číst každý. Každý by měl vědět, co se dělo. Jak se se Židy zacházelo. Všechny knihy jsou šokující, děsivé, ale pravdivé. A to je důležité. Možná časem tuto recenzi ještě doplním, pozemním. Až se z toho trochu otřepu a srovnám si myšlenky.