Dávné proso Vašich veršů jste zasil, Pane Básníku .... a ono je stále tady.... Přes vzpomínky z dětství - sonety pro staré lásky až k nepatrnému requiem...u Vás je nač vzpomínat .... Podzimní Nedali jsme si pozor zas jsme zapomněli a nepřipravené nás podzim překvapil Pykáme za to teď a sbohem sbohem léto odpusť nám lhostejným té těžké viny díl .... A posílám " Sonet jako talisman " : Ve světle létavic do stříbra jsem vyryl SINE AMORE NIHIL bez lásky není nic ..... A melancholické fotografie jako doprovod ....

Mají v sobě slzu; jako některé přátelské hlasy, které nás kdykoli slovem pohladí, přestože o nás vědí i to zlé... "Na zimu všichni unavení andělé do sněhu mezi hroby ukládají křídla..."