Danda má hlad

Knížka čtená dětem. Vizuálně mě na první pohled v knihovně nezaujala, dceru ano a chtěla ji vypůjčit. Po přečtení anotace jsem si říkala, že se to vlastně i hodí, protože jsme si nedávno domů masožravku pořídili. Kniha je, stejně jako Zajíc Krajíc, kterého jsme četli předtím, z edice „Nebojím se písmenek“ a je psána velkými tiskacími písmeny, kapitoly jsou hodně krátké, formát je menší, tak akorát do ruky, a děj se odehrává na zhruba sto stranách. Ilustrace Anety Holasové mi do oka příliš nepadly a v porovnání s předchozím titulem, který jsme od autorky Ivony Březinové četli, se mi příběh o chlapečku Otíkovi a jeho masožravce Dandě, ani tolik nelíbil. Do děje bylo zakomponováno i téma šikany, ale dost zvláštně, to se mi také nelíbilo. Nehledě na to, že masožravka Danda jedla uzeniny, psí konzervy a dokonce sežrala mamince králíka, kterého chtěla udělat k obědu,…takže jestli hledáte zároveň i nějaké poučné informace, zde je nenajdete, jde čistě o pohádku. Vlastně ani žádnou z postav jsem si neoblíbila, a zpětně, několik dní po dočtení, mám problém si příběh vybavit do detailu. Hodnotím jako průměr.

Přečtená loni. Mít mazlíčka je fajn , ale taky velká zodpovědnost. Tu už Otík má, ale rodiče jsou proti. K narozeninám dostane kytku. Jmenuje se Daniela (Danda pokřtěná Otíkem) a je zvláštní. Masožravá je dost, brzy žere vše na co přijde. Ve škole si troufne nejen na žížaly a maso... Jaký je život s netradičním domácím mazlíčkem vypráví malým čtenářům Otík.