Daleká cesta

Knihu jsem přečetla v originále před více jak dvěma lety, nyní jsem se ze zajímavosti vrátila k českému překladu (mimochodem, mnohem uhlazenějšímu, líbivějšímu, a také srdceryvnějšímu, holt to ty české zdrobněliny). Pamatuju si, s jakou skepsí jsem si knihu vybírala. Myslela jsem si, co nám tak mladá Kanaďanka může sdělit nového, a sáhla jsem po ní spíše z nějakého vlasteneckého pudu, jelikož mě zaujalo užívání českých slov v rámci anglicky psaného textu. Jak stydno mi bylo z mých předsudků po dočtení tohoto smutného, prostého příběhu, který však, jak výstižně píše Zdenik, na pozadí příběhů jedné rodiny obsáhne strasti a útrapy předválečné a protektorátní doby v tehdejším Československu z pohledu (mimo jiné i německých) židů. Mohla bych vyzdvihnout úplně všechno. Zajímavou formu psaní, kdy se střídá přítomnost s minulostí, život vypravěčky s životem rodiny Bauerů, vložené dopisy z pozůstalostí, poměrně jednoduchý příběh, který však obsáhne vše, co je třeba, a zanechá ve čtenářově duši prázdno a smutek nad tím, čeho jsou lidé schopni, a také ho nechá toulat se v myšlenkách úvah, k čemu všemu ta která rozhodnuti vlastně slouží, ale taky výbornou znalost reálií českého prostředí. Myslela jsem si, že nejlepší romány a příběhy z války musí byt vyprávěny autory tu dobu zaživší. Alison Pick nám dokázala, že tomu tak nemusí být, a že vždy je možné přinést nový, a přitom stále stejně bezútěšně smutný (leč skvěle vyprávěný a napsaný!) příběh.

Kniha mě velice zasáhla. Autorka jí napsala na základě studia mnoha materiálů o Kindertransportech a o životě českých Židů za 2. světové války. Zaujal mě zejména pohled na život zachráněných dětí z Kindertransportů. Vždycky jsem si myslela, že ač ztráta jejich původní rodiny pro ně byla velice těžká, přece jenom měly alespoň zčásti náhradu v podobě milujících pěstounů. Až autorka této knihy mi otevřela oči - bohužel láskyplné přijetí nečekalo na každého.