Dál–dál a dál

Rosa snad nenapsal jedinou slabou věc, nebo aspoň všechno to, co vyšlo v češtině je naprosto úžásná četba. Tato nevelká novela zasazená, jak jinak, do prostředí mýtického sertaa v brazilském vnitrozemí je další ukázkou Rosova mistrovství. Přímočarý děj, který je u Rosy základem kvalitní četby, která nenudí. Rychlý spád a především vynikající psyhologická drobnokresba postav, vystižená pomocí rádoby nepodstatných a všedních deatilů. V neposlední řadě je to opět samotné sertao se svou mýtickou atmosférou. Sertao jako hlavní protagonista defakto všech Rosových románů. Místo, kde čest a hrdinství mnohdy splývá se zbabělostí, pochybnostmi a zákeřností. Místo, kde si i ďábel musí dát pozor na kejhák... Doporučuji.

Nanajvýš chlapská výpoveď, ktorá však neplynie na povrchu, ale ukazuje širokú škálu prežívania a pocitov jedného starnúceho muža, ktorý sa musí konfrontovať s minulosťou obávaného zabijaka, ale ktorý túži po zmene, avšak hrdosť a dôstojnosť mu kladú odpor otázkami o zmysle života, priateľstva a žiarlivosti na minulosť manželkinu. Príbeh je popretkávaný poetickou drobnokresbou podporenou výborným prekladom. Zimomriavky po tele i po duši, takéto knihy čítam naozaj rád.